Každý pátý Čech už zakusil šikanu na svém pracovišti

Atmosféra strachu, a dokonce myšlenky na sebevraždu. Tyto pocity zažívali zaměstnanci Muzea východních Čech v Hradci Králové. Ředitelka zdejšího ústavu totiž dlouhodobě šikanovala své zaměstnance.

Nedráždit. Radí psycholog Jak se poprat se šikanou, radí v rozhovoru pro deník Metro, kariérní psycholog Dalibor Špok. Lze šikaně na pracovišti nějak předcházet? Dlouhodobé a silné šikaně a ­ponižování lze předcházet především výběrem kvalitních zaměstnanců. Eticky zdravý a ­psychický kultivovaný člověk druhého nešikanuje. A samozřejmě výběrem dobrých nadřízených, kteří dokážou ovlivňovat atmosféru ve svém týmu. Za úvahu také stojí, jak se na šikaně podílí sám šikanovaný. Některý svým chováním může druhé dráždit, není ochoten se přizpůsobit zvyklostem a podobně. Což šikanovaní neradi slyší, ale otevřít oči vlastnímu podílu není nikdy špatné. Na druhou stranu, pokud už je šikana vůči mně rozjetá, osobně bych doporučil od takového zaměstnavatele co nejdříve odejít. Proč se lidé šikaně někdy nebrání? Skutečné šikaně se lidé obecně bránit dokážou. Spíše se jedná o to, že mnohé chování je na kontinuu „neoblíbený kolega – nesnášenlivost – šikana“ a pro postiženého je těžké posuzovat, v jakém stadiu se skutečně nachází. Navíc samozřejmě nechtějí být označeni za původce konfliktů, nést riziko ztráty práce a ­ještě horší šikany. Musíme si uvědomit, že prokazovat šikanu je obtížné. Šikana je často výsledkem postoje širšího kolektivu, a ­proto objektivní svědci chybí či spolu „drží“. Jak se má chovat nováček, který nastupuje do již vybudovaného týmu? Zaprvé má být opatrný. První fáze je vždy o ­rozhlížení, vstřebávání atmosféry. Zapojit se příliš brzy do nějaké koalice či se s někým příliš rychle skamarádit se může vymstít – třeba to bude právě někdo, kdo má s ostatními velké problémy. V prvních několika měsících bych se držel spíše zpátky, byl zdvořilý, sympatický, otevřený a usměvavý.

Jedna žena se dokonce musela léčit v psychiatrické léčebně. Kraj do muzea poslal psychologa, který zjistil, že obětí šikany zde byla více než polovina z 59 zaměstnanců. Radní kraje proto vyzvali ředitelku, aby rezignovala. Média o případu informovala na konci června.

Podle nejnovějšího šetření společnosti GfK šikana na pracovišti není nic neobvyklého. Nemilé zkušenosti s ní má téměř každý pátý člověk v ­Česku. „57 procent postižených je šikanováno svým nadřízeným,“ uvádí Barbora Večerková ze společnosti GfK, která se problematikou mobbingu dlouhodobě zabývá.

„Manažeři si neuvědomují svoji zodpovědnost a důsledky, které svým chováním způsobují, ať již oběti, či podniku. Místo motivace a­ funkčního vedení zaměstnance spíše ponižují a­ snaží se jim dokázat neschopnost různými zákeřnostmi a úkoly, jež jsou pod jejich úrovní,“ říká Michaela Švejdová, zakladatelka a iniciátorka Mobbing Free Institutu.

Šikana na pracovišti může být také nenápadná. „Každý zaměstnavatel může mít své oblíbence a neoblíbence a­ u ­těch neoblíbených, byť si to třeba plně neuvědomuje, jinak rozhoduje, má jinou míru trpělivost při posuzování problémů a podobně,“ říká Dalibor Špok, kariérní psycholog.

Podle výzkumu se šikana nejčastěji projevuje tak, že šéfové zadávají svým podřízením nesmyslné úkoly a povinnosti neodpovídající pracovní kvalifikaci. Vedoucí také šikanují své lidi tím, že málo oceňují jejich výkony. To postupně vede ke ztrátě sebevědomí, zesměšňování a ­také pomlouvání postiženého v ­rámci pracovního kolektivu nebo neustálé kritice práce.

Výzkum společnosti GfK také zjistil, že 26 procent Čechů je šikanováno svými kolegy a celých 13 procent osob v­ této souvislosti uvedlo jak své kolegy, tak nadřízeného. Čtyři procenta jsou šikanována svými podřízenými.

Bojíme se „žalovat“

Podle výzkumu GfK z května 2017 více než polovina postižených (55 procent) měla snahu problém na pracovišti řešit, a to nejčastěji přímým rozhovorem s člověkem, který šikanu provádí, a věci si ujasnit (49 procent).

29 procent šikanovaných oznámilo skutečnosti o podezření na šikanování svému nadřízenému, 15 procent poté vedení či managementu firmy nebo podniku a­ 10 procent odborové organizaci či personálnímu oddělení. Nicméně téměř desetina postižených řešila situaci výpovědí z pracovního poměru a nalezením si jiného zaměstnání. Téměř polovina obětí šikany své problémy nijak neřešila či neřeší.