Když má být nějaký progres, je minimum chodit cvičit dvakrát týdně, říká osobní trenérka

I já už mám za sebou v rámci boje s váhou členství v síti fitness center. A taky vstupní lekci zdarma s trenérem, díky kterému mi v paměti utkvěl pokyn: Rovná záda! Ale jak je udržet déle než jeden cvik? „Koukejte na sebe do zrcadla.“ Hm, díky. Usoudila jsem, že tisíce za osobního trenéra jsou vyhozené peníze, pozici vidím v zrcadle a počítat zvládnu sama. Díky sedavému zaměstnání jsem ale opět skončila v rukou osobní trenérky, tentokrát Pavly Faltové.

S čím na trénink Kromě sportovního oblečení a bot určitě s vodou. „Pitný režim je důležitý, během cvičení na něj dělám pravidelné pauzy,“ říká osobní trenérka.  Důležité je před tréninkem jíst. Když přilítnou lidé, že celý den nejedli, lekce nemá moc smysl. Jsou už po pár minutách unavení.  Neexistuje obecná rada, co a jak dlouho před tréninkem jíst. Každý má jiné zažívání, důležité je cítit se v pohodě. Obecně jsou vhodné sacharidy ve formě ovoce, rýže nebo doplňků stravy.

Přicházím do malé místnosti, kde jsme samy. „Ráda dělám v menších prostorách, hlavně se začátečníky, někdo má paniku, když jsou ve fitku stroje, hodně lidí a nabušenci. U začátečníka jde spíš o to, aby se naučil hýbat se svou vahou a svým tělem, což ho trenér musí naučit v klidu,“ říká.

Jdeme na to!
„Čím začneme?“ ptám se. „První trénink je vždy hodně seznamovací. Ideálně si chci s klientem předem sednout a vyptávám se, jak na tom je, jestli cvičí, čeho chce dosáhnout, jestli má nějaká zdravotní omezení. Zjistíme, jestli spolu můžeme dělat. A pak jdeme rovnou cvičit. Chci vidět, jak se člověk hýbe, jaké má rozsahy, a u toho se i vyptávám, jak žije. Zkoušíme základní cviky, držení těla, balanc,“ doplňuje trenérka. „Když má být nějaký progres, je minimum chodit dvakrát týdně, klidně i třikrát, alespoň ten první měsíc dva. To je začátek, po nějaké době už se můžeme začít specializovat i na konkrétní partie,“ vypráví a zmiňuje, že platí staré známé pravidlo, že víc než polovinu úspěchu, chce-li člověk zhubnout, dělá jídelníček, který s pomocí výživové poradkyně s klienty také řeší.

Před cvičením se zahřívám a rozcvičuji, poté mě při cvičení opakujících se v sérii i několikrát opravuje. „Osobní trenér tu má být pro tebe. Má klienta korigovat během celého cvičení, připomínat, jak dýchat, jak pracovat s postavením, břichem, rameny, nohama… od toho tu je,“ říká mi na mou historku z fitness-centra.

A váha?
Dotaz, který mě napadne, evidentně nijak nevybočuje ze smýšlení jiných holek, sama Pavla o tom začne: „Váha těla je skoro nic neříkající údaj, často přijdou holky a říkají: Chtěla bych zhubnout na tu a tu váhu… A ptají se, za kolik lekcí toho dosáhnou, ale o tom to není. Víc prokazatelné jsou třeba centimetry obvodu nebo existují speciální váhy, které naměří podíl tuků, svalů a vody v těle.“ Na konci se musím opět pořádně protáhnout a zrelaxovat, jednak proto, aby trenérka viděla, že jsem v pohodě a nedělá se mi špatně, a také proto, aby mě druhý den tolik nebolely svaly. Cvičení zdar!