Tak či onak dokážou stále mnozí zahrádkáři vypěstovat tolik ovoce a zeleniny, že do obchodu pro ni zamíří přes rok jen výjimečně. Na peníze to přepočítává málokdo, i když v současné epoše inflace a každodenního zdražování by to už byla zajímavá čísla.
Perly z Balkánu. Někteří zahrádkáři pamatují sklízení už téměř sedmdesát let
Paní Jaroslava Starcová obhospodařuje svou parcelu ve známé zahrádkářské kolonii Na Balkáně. Je nejen nadšenou (a organizovanou) pěstitelkou, ale i bojovnicí, aby ona i ostatní zahrádkáři nepřišli o své „latifundie“. Už mnoho let tu bojují o svůj kus půdy se sousední sportovní jednotou. Jak paní Jarka říká, snad je všechno na dobré cestě.
„Nejvíc se tu pěstuje zelenina. Potom to základní ovoce, jako jsou třešně nebo višně, samozřejmě jablka a hrušky, ačkoli hrušky už minimálně, zlikvidovala je nám tady nemoc,“ popisuje paní Starcová. A jak je to s případnou zeleninovou a ovocnou soběstačností?
Celou sezonu by prý asi zahrádkáři nevystačili, ale velkou část roku si jako samozásobitelé vystačí. A vypočítává hlavní komodity – mrkev, celer, rajčata, papriky, okurky, petržel. „Paní vedle nás hodně zeleniny zavaří, to já toho mám daleko méně. Druhý soused, to je zase velký pěstitel brambor, ten je, myslím, zcela soběstačný. Je tady od začátku, co kolonie existuje, od roku 1954,“ prozrazuje zahrádkářka Jaroslava Starcová. Ten prý s bramborami vystačí bez problémů celou zimu. Stejně tak sousedka. Oba byli při zakládání zdejší základní zahrádkářské organizace.
Na sousedovic brambory prý Starcovi nestačí. Zatímco on udělá z jednoho kila sazenic další kilo i víc, oni mají z kila zase jen kilo. „Ale na rajčata a loni i na papriky jsem šampionka,“ říká možná s nadsázkou, ale hrdě. Spokojená bývá také s úrodou borůvek.
Sousedé, děti, vnoučata. Všem chutná
Daří se tu také meruňkám. Někdo část zavaří do marmelád, Starcovi však dávají přednost okamžité spotřebě a čerstvým vitaminům. Nějaká marmeláda z nich taky bývá. Když vezmeme v úvahu, že v obchodech bývají meruňky i za osmdesát nebo sto korun, v akci asi za polovinu, představuje třeba padesáti- až šedesátikilogramová úroda z jednoho stromu docela slušnou úsporu.
Na pomezí Žižkova a Karlína se daří i vinné révě. Oblíbenou rostlinou jsou také jahody, někteří ze zahrádkářů mají i borůvky a další lesní plody. I v tomto směru jsou zvýhodněni oproti těmi, kteří musí za podobnými pochoutkami do obchodů či vyjíždět daleko do lesů a strání. Populární je v této zahrádkářské kolonii i angrešt a rybíz. „Hlavně to tady máme všichni bio a víme, z čeho to vyrostlo,“ popisuje Starcová.
Mezi zahrádkáři také vládne výměnný obchod, když má někdo velké přebytky, rád je nabídne sousedům za něco, co sám nepěstuje. „Je to úroda takzvaně přes plot. Pochopitelně, že všichni zahrádkáři zásobují rodinu, děti i vnoučata,“ říká paní Jarka.
To, co si ona i další na balkánském pěstitelském ráji cení, je kromě úrody klid a pohoda. Na pozemky je zavedená jen voda, elektřinu nemá nikdo. Žádné přenosné televize či dunící hudební přístroje. Jen tranzistoráky na baterky. Je aspoň nutné sladit naladěné stanice, aby všem zněla jedna stanice, a ne country s dechovkou dohromady.
V covidu tu bývalo rušněji, mladší zahrádkáři tu měli děti, někdo se s nimi učil, pro děti to byla navíc verze venkovního tělocviku.
