Total Recall
|
Přestože hrajete padoucha, říkala jste, že ke své postavě takto nepřistupujete. Jak jste ji tedy vnímala?
Věc se má tak, že když hrajete někoho, kdo je duševně nemocný, nemůžete ho hrát jako duševně nemocný. Když hrajete někoho jako padouch, za chvíli začnete dělat divné věci, začnete si kroutit knírek nebo něco podobného. Myslím, že spousta lidí považuje věci, které jsou špatné, za úplně normální a správné. A myslím, že zrovna moje postava je také emocionálně rozhozená. Je perfektně vycvičená a talentovaná, a přesto jí přidělí tenhle hloupý úkol, který je pro ni ve skutečnosti ponižující. Po tvrdém tréninku a velkém úsilí skončí tak, že předstírá, že je něčí milující manželka. Ta práce ji přece nemůže bavit, je ponižující a strašná.
Předpokládám, že to může být trochu šílené, když se z profesionální agentky stane žena v domácnosti...
Jo. A pak taky musíte mít sex s tou hlídanou osobou, která je z nějakého důvodu dělníkem v továrně. A vařit mu večeři. Mě osobně by to dohnalo k šílenství, a to ani nejsem trénovaný agent. Já bych to nenáviděla.
Nelze si nevšimnout, že vám lidé často dávají otázky týkající se vašeho věku, neštve vás to?
Jednou se mě reportér zeptal, jestli nesním o tom, že bych hrála role Maggie Smithové. To mi vyrazilo dech. Není jí náhodou tak 87 let? Zajímalo by mě, jestli se třeba Colina někdo zeptal, zda sní o rolích Mickeyho Rooneyho. Myslím, že ne. Ale mým věkem jsou posedlí jen někteří špatní novináři, v osobním životě stárnutí nijak neřeším. O to víc jsem šokovaná, když předstoupím před tisk a vidím, že jsou tím lidé posedlí. Je to skoro, jaky by se ptali: "Jak to zvládáte s tou dřevěnou nohou, falešnými zuby a vývodem ze střev? Jak to jde?". Přijde mi to bláznivé.
To je odvrácená strana vašeho povolání herečky. Musíte se vyrovnávat s mnoha hloupými dotazy s grácií a humorem. Jak to zvládáte?
Nevím, jestli jsem v tom dostatečně dobrá, protože jsem až moc upřímná. Pořád slýchám o nějakých seminářích pro herce, kde jim radí, jak takové situace zvládat. Ale sakra, pro mě už je stejně pozdě. Moje instinkty mi radí, abych byla otevřená a chovat se před novináři tak, jako bych s nimi vedla obyčejný rozhovor, což ale asi není ten nejlepší tah. Je to spíš naivní. Zvláštní je, že největší problémy mám s otázkami typu "Jaký je váš režim, kterým se udržujete krásná?" nebo "Jaké přípravky na obličej používáte?" a takovými těmi věci, o které se vůbec nestarám.
Legrace s umělým penisem
|