Původně byl v místě, kde je nyní váš podnik, oblíbený Mad bar. Jak se stalo, že jste ho nahradili?
Moje druhá hospoda v centru je trochu víc pro turisty a já chtěl i něco pro místní. Náhodou jsem narazil na inzerát, že někdo prodává bar na Malé Straně. Když jsem dorazil na místo, zjistil jsem, že je to Mad bar. S majitelem jsme se domluvili a bylo to.
Bar se jmenuje Craft Beer Spot, takže se mi zdá, že přece jen cílíte na turisty.
Přes obědy sem ale chodí jen Češi, večer je to mix turistů i místních. Ale máte pravdu, že název byl tak trochu kalkul. Když turisté hledají kam v Praze, často zadají spojení „craft beer“.
Co u vás host najde?
Na čepu máme většinou česká piva a sem tam nějaké zahraniční, v lahvích máme česká piva, craftové cidery a další lednici máme plnou lambiků – spontánně kvašených piv.
Nabízíte třeba i slovinské pivo, které leželo v sudech od vína Pinot Noir. Jak se takový kousek shání?
Máme dva pivní experty, Aničku a Travise. Oba se pivům věnují. Vědí, kam zavolat. Navíc mají sommeliérské zkoušky. Člověk musí trochu pátrat a snažit se najít, co sem k nám hosty přitáhne. To znamená piva, jež nemají všude. Pivní komunita často používá i mobilní aplikaci onTap, kde si najdou hospodu včetně nabídky piv. Cíleně pak jdou do podniku jen kvůli konkrétnímu pivu. Lidé z pivní komunity piva doslova sbírají. Možná bych to přirovnal i ke sbírání pokémonů.
Zkuste z menu vyzdvihnout nějakou perličku.
Máme strašně zajímavou kořalku, která je fermentovaná pivními kvasinkami a je v ní výtažek z čaje. Zároveň chci vypíchnout lambiky od Wild Creatures. Za tím projektem stojí lidé z mikulovského pivovaru Mamut. Ke zrání svých piv si zvolili sklep bývalé cihelny blízko Mikulova. Máme tu od nich meruňková, višňová nebo piva z červeného muškátu.
Má to však trošku háček, některá piva tu stojí i tři sta korun. Není to moc?
Však existují i dražší piva. Není totiž jednoduché je uvařit, jedná se například o už zmiňovaná spontánně kvašená piva. Takové pivo navíc dozrává i několik let.
Dají si takové pivo i místní?
Pomalu už si taková piva začínají dávat i Češi. Český trh je ale konzervativní, vyrostli jsme na plzni a čekáme, že to pivo bude mít takovou nebo makovou pěnu a že bude chutnat podle zažité šablony, takže pokud je to pivo jiné, mnoha lidem nechutná.
V současnosti jsou moderní piva typu IPA nebo ale. Je to tak?
Nejvíc jsou nyní v kurzu kyselá piva, takzvané soury. Jsou víc občerstvující, nemají tolik alkoholu. Ještě před dvěma lety se v Česku takové pivo skoro nevařilo a nyní je hrozně trendy.
Zpět k tomuto místu. Je craftová hospoda na Malé Straně terno?
Čekal jsem to lepší. Teď jsme druhý měsíc v mírném plusu. Češi tak nějak vědí, že u nich na chatě vyjde jeden kousek na 25 korun. U nás stojí ležák 60 korun a turisté, kteří se nebojí za pivo něco víc utratit, se pohybují spíš na druhé straně řeky.
Má hospoda štamgasty?
Máme obědové štamgasty, ale i ty pivní večerní. Já mezi štamgasty našel i svoji současnou přítelkyni. To je moje životní výhra.
Jak jste se dostal k pivnímu podnikání?
Správná odpověď by asi byla láska k pivu, ale to bych lhal. Pivo mám rád a máme ho také v rodině. Třeba strejda dělá ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském, ale já rozhodně neotevřel hospodu proto, že bych chtěl prodávat pivo. Začalo to tak, že jsem se s kamarádem dostal k hospodě v centru. Chtěli jsme tam dělat české večery pro turisty. Ti by ochutnávali jídlo a pivo. Nakonec z toho sešlo. Já ale pak od kamaráda jeho podíl odkoupil, v hospodě se začaly dělat degustace a mě to celé začalo bavit.