Klouzání do kopce? Při indoor surfingu to není problém

Lekce surfování začíná kratičkým školením. Instruktor Luboš, který díky kudrnatým vlasům tak trochu připomíná havajského domorodce, zábavnou formou vysvětlí, co se bude dít, kde mít na surfu nohy a jak padat do vody. Poslouchejte ho pozorně. Všechno co říká, je pravda.

Pak už si jen půjčím neopren a jde se na to. Tady si dovolím malý tip. Surfařská kombinéza se obléká zipem dozadu. Nezapomeňte na to, ať nejste za troubu jako já.

V naší lekci je nás osm. Tři holky, pět kluků. Rozdělíme se na polovinu. Každá skupinka si stoupne ke srázu z jedné strany, čapneme prkna a čekáme na vlnu. Instruktor zapíná trenažér a mně se rozbuší srdce. Proudy vody hučí, jak pořádný vodopád a já má tak trochu strach. Ale jen maličko.

Vlna se sjíždí po dvojicích. Každý má půlku dráhy. To je hlavně kvůli bezpečnosti. Začíná se surfovat na břiše. Na prkně ležím a dolní polovinu mám ponořenou ve vodě. Díky nohám zpomaluji a natáčením těla zase měním směr. Je to sranda. Trochu hledám balanc, ale brzo si zvyknu.

Po dvou minutách pouštím dalšího surfaře. Aby mě vlna vynesla z dráhy, musím se překulit z prkna. Pouštím surf, kvůli bezpečnosti se chytám za hlavu a překulím se. Tenhle manévr je docela vzrůšo. Poprvé v životě zažívám pocit, jaké to je se klouzat do kopce. Vlna mě vynáší nad sráz. Jsem úplně mokrý, mám vodu v uších i nose, ale culím se jako malé děti. 

Při druhé jízdě se pouštím do triků, které nám předtím ukázal instruktor. Ležím na hrudi, prkno pošlu před sebe a kloužu jen po břiše. Proud mě začíná vynášet, než však vyjedu z dráhy, lehký surf mě dožene a já na něj naskočím zpět. Připadám si jako frajer. V tom však další účastník kurzu na vlně udělá kotrmelec a zbytek ho odmění potleskem. Řada je opět na mně, otočka o 180 stupňů se mi ale vůbec nepovede a proud mě „vyšplouchne“ z dráhy.

Druhá část kurzu je o jízdě ve stoje. K tomu je potřeba vyměnit prkno. Tenhle surf je jen o něco větší než běžný skateboard.

Nejdřív jedu u kraje srázu. Instruktor mě drží. Po chvíli si ale bere vlastní prkno a v objetí jak dva tanečníci spolu surfujeme směrem do středu dráhy (viz ilustrační snímek vlevo nahoře). Po pár vteřinách mě instruktor pouští. Jedu sám. Už jsem zase frajer. Jízda spíš připomíná snowboarding, protože se „jede z kopce“, ale já mám pocit, že jsem na Havaji a surfuji jako zkušený profík. To však netrvá dlouho. Po chvíli mě zrazuje rovnováha. Už po několikáté. Šplouch.