"Do Senožat byla cesta perná, zdolali jsme zatím nejdelší kopec," popisuje Tereza Těšínská nové zážitky se svým divadelním kočovným souborem, který se koncem června vydal na pouť českými a moravskými vesnicemi a městečky.
"Ten samý den jsme podnikli průvod a ještě hráli. Na tak velkou vesnici přišlo poměrně málo lidí. I když soudíme, že to bylo námi, místní říkali, že i za lepších podmínek by to nebylo jiné, lidé jsou tu prý uzavření. Jeden z místních mladíků, jenž přišel již poměrně společensky unaven k našemu ohni, povídal, že v Senožatech jsou všichni svářeči, málokdo chce něco víc a dostane se odsud pryč. Poté nám šlápl do guláše a odešel," pokračuje Těšínská.
Zvláštní ráz dodává Senožatům vysoký panelák, kde je umístěn dětský domov. "I v Senožatech se našli tací, kteří nám při průvodu podali přes plot špek nebo pivo. Nejvíce si ale vážíme návštěvy Jiřího Kotka, místního pábitele a malíře," líčí Těšínská.
Ten kočovníkům vyprávěl, jak za jeho školních let panovalo přátelství mezi dětmi z vesnice a z dětského domova. Nyní, jak prý říká učitelka z místní školy, už tomu tak není. "Děti z dětského domova na ty vesnické svalí každý průšvih. Za pár dní budeme hrát na táboře pro děti z domova, tak se možná dovíme, i jak to vidí oni. Jiří Kotek jen nevyprávěl, ale také nám ráno přinesl dvě tašky s jídlem a knihu plnou místních příběhů a legend. Děkujeme Jiří," říká Těšínská
