Když Marek Kostka starší začal v roce 1992 provozovat v Jeseníkách firmu, kde byly hlavním zaměřením kovovýroba a zámečnictví, nikdo by neřekl, že jednou bude špičkou mezi výrobci koloběžek.
„Táta pak začal dělat rámy na kola. Na Vánoce mi chtěl vyrobit koloběžku, protože na trhu vhodnou nenašel. Vyrobil jich asi pět. Jednu jsem dostal já, jednu bratranec a#další tátovi kamarádi. Lidi to pak začalo zajímat. Táta si sestrojil jednu také pro sebe a v roce 1998 začal vyrábět víc kusů, řekněme první sérii,“ líčí příběh Marek Kostka mladší, současný ředitel firmy Kostka – Kolobka.
Později přišla konkurence pro kolové rámy z Asie. Těmto výrobcům nedokázal u nás cenově nikdo konkurovat. A tak se Marek Kostka starší zaměřil na koloběžky. I když začátky byly krušné a dlouho musel jejich výrobu dotovat z dalších činností. Kolegové mu to často připomínali, ale on neustoupil. „Vyráběl jsem něco, co lidi nechtěli. Nevěděli, jak to mají používat. To bylo nejtěžší, vybudovat portfolium zákazníků, kteří pochopí, že to má smysl. Že jde o volnočasovou aktivitu, která má i pozitivní zdravotní hlediska,“ vzpomíná na konec minulého století současný starosta Hanušovic. A nepomohlo mu moc ani to, že s koloběžkami začal v horské oblasti Jeseníků. „Lokalita není vůbec koloběžkářská, takže my jsme museli dělat opravdu celorepublikovou osvětu. Byla to mravenčí práce,“ dodává Kostka senior.
Jeho syn mu začal pomáhat už od malička a postupně získávali nové a nové klienty. „Dělali jsme stále více akcí pro propagaci, vyjížďky pro lidi a museli jsme jim koloběžku nutit. Dneska už za námi chodí oni, že ji chtějí,“ směje se junior a#dodává: „Po roce 2010 se to začalo obracet a koloběžky nás opravdu začaly živit. Výhoda je, že máme svůj finální produkt a 95 procent produkce jsou koloběžky. Většinu dílů si vyrábíme sami. Jediné, co nakupujeme, jsou pláště a brzdy.“
Podle jeho otce přišli na to, že ne všechny součástky z kola lze použít i na koloběžky. Až 80 procent všech dílů jsou speciálně vyrobené kusy pro koloběžky Kostka. Navíc na e-shopu firmy najdete stovky položek včetně doplňků.
„Věnujeme se i koloběžkám pro mushery (běžci se psem – pozn. red.), ale také závodním či speciálním na dlouhé túry,“ uvádí Kostka mladší.
Kromě zábavy je dalším zajímavým rozměrem jízdy na koloběžce zdravotní hledisko. „Řešíme to s fyzioterapeuty a doktory i v zahraničí a snažíme se pak lidi přesvědčit, že jízda pomáhá i na záda. Trénujete rovnováhu a stabilitu, protože zapojujete obě hemisféry v hlavě. Navíc i malé svaly, které ani člověk neví, že je má,“ připojuje ředitel firmy.
Podle slov Kostky mladšího mají síť profesionálních trenérů a zaměřují se i na děti. „Dnes už se neumí ani správě odrazit. Snažíme se zapojit i školy, aby byla aktivita dětí větší. Musíme jim ale poskytnout vhodné koloběžky.“
Jejich koloběžky, kterých vyrábějí desítky tisíc ročně, najdete především ve specializovaných prodejnách. Vyvážejí je ale i do světa od Austrálie po Norsko.
Na vlastní kůžiKdyž se řekne koloběžka, vybaví se mi Dagmar Patrasová coby chytrá dívka Zdenička v pohádce podle Jana Wericha Koloběžka první. A vzpomenu si také na jednu svoji, na které jsem coby náctiletý projížděl pražské sídliště. Při povídání s otcem a synem Kostkovými jsem si říkal, že bych si ty jejich krásné koloběžky také zkusil projet. Vybral jsem si městský skládací kousek s názvem Kostka Rebel Max Fold. Ta má výhodu, že váží jen kolem šesti a půl kilogramu a podle podkladů na webu firmy ji složíte za dvacet vteřin. Pokud to tedy umíte, mně to při prvním pokusu trvalo několik minut. Chytrý systém sklopení řídítek o 180 stupňů je velmi příjemný. Pravda také je, že ve složeném stavu, navíc přikrytou plachtou, můžete tuhle krasavici pohodlně převézt městskou dopravou. Velikost kol je o něco menší než u dalších typů koloběžek Kostka, ale pro jízdu po městě to stačí. Já jsem se vydal do městského parku, kde se jezdilo parádně. Když je povrch hladký, tak se vezete a vítr vás příjemně ovívá. Přes menší nerovnosti, třeba i kočičí hlavy, se dostanete relativně bez potíží, i když klepat to bude. Z kopce je to vyloženě zábava. Kdyby se blížil karambol, můžete celkem snadno seskočit. Do většího kopce musíte pořádně zabrat. Na kole by to člověk vyšlapal, u koloběžky to moc nejde. Případně slezete a jen ji povedete. Jediné, co mě při jízdě trápilo, bylo střídání nohou pro odraz. Kostkové mi říkali, že každý má jednu silnější, ale když vás začne noha po chvíli bolet, donutí vás to ke změně. Ale mně střídání moc nejde. Z levé je odraz marný... |
