Úplně se vyhnout provozu v Praze nejde. I ty „nejsofistikovanější“ cyklostezky se někde zkříží s automobilovým nebo železničním provozem. Přesto mě jedna trasa, která se k tomuto ideálu blíží, neomrzí. Ačkoli se k ní musím doplahočit právě přes ty nejfrekventovanější a nejautomobilovější komunikace.
Jezdím z jižního okraje Prahy a nejkratší cesta na moji oblíbenou trasu jen pro kola vede po Průmyslové ulici. Dva proudy tam, dva proudy zpět, k tomu superfrekventovaná křižovatka a nadjezd nad hradeckou dálnicí ve Štěrboholích. Hlídat si tu všechna ta napojení vlevo i vpravo a hlavně si dávat pozor na nájezdy, odkud se obvykle řítí auta, není snadné. Zvláště když ne každý z motoristů je „friendly“ a žije v přesvědčení, že cyklista patří buď na dopravní hřiště, nebo na hřbitov.
Správné místo k odbočení si musí cyklista při rychlé jízdě v klesání do Starého Hloubětína uhlídat. Není tu žádná odbočka, jen krátký úsek bez svodidel kousek nad železniční tratí a před kopcem zvaným Smetanka. Pak se musíte promotat, částečně i pěšky, až k lávce přes silnici, která vám umožní odpoutat se od téměř dálničního prostředí. Čeká vás ještě pěší sestup příkrou a úzkou stezkou (skalní bikeři to zvládnou bezesporu v sedle) a pak se po A25 a následně po A43 kolem Rokytky a Hořejšího rybníka už jen vezete z mírného kopce nebo po rovině až takřka k Divadlu Pod Palmovkou.
Lávka přes další rušnou ulici, Poděbradskou, vás převede zase ke korytu Rokytky, která vás bude provázet až k nově otevřenému cyklopodjezdu pod Čuprovou ulicí.
Musím vždycky obdivovat plánovače této cyklostezky. Ač vede poměrně hustě obydlenými místy (u nových obytných komplexů jedete doslova kolem předzahrádek přízemních bytů), nečeká vás na téměř sedmikilometrovém putování až k Elsnicovu náměstí v Libni žádné křížení se silnicí, žádné opatrné rozhlížení, co vyrazí zleva nebo zprava. Jen pod Libeňským zámečkem musíte absolvovat rušnější (o víkendu však klidnější) křižovatku a zase se povezete cyklostezkou a cyklotrasou až k Husákovu tichu u ministerstva dopravy.
Ta cesta není nikdy liduprázdná, ale až na jejím konci si uvědomíte, že jste projeli půlku průmyslově a dopravně zahuštěné Prahy, aniž jste se s ní setkali. Pokud se po Praze na kole toulám, málokdy tenhle relativně nedlouhý úsek do cestování po městě nezařadím. Je totiž návykový.
