Narazil jsem v krabici na stará vydání Mladé fronty z 80. let. Minulého století samozřejmě. Při listování mi padl zrak na článek o tom, jak by bylo báječné začít taky v Česku budovat cyklostezky (nejen v Hradci Králové). Trochu jsem se o tom zmiňoval v jednom z minulých koloblogů.
Ještě jednou jsem se do článku z dubna 1987 začetl a uvědomil si, co se za více než třicet let v tomto směru změnilo. A hlavně – nedokázal jsem si představit, jak by to s cyklistikou a cyklostezkami bylo, kdyby nebylo listopadu 1989. Kolik státních komisí a vědeckých ústavů by bylo založeno, aby vypracovali harmonický harmonogram rozvoje cyklostezek v Československé socialistické republice…
A tak jsem celý článek pečlivě přepsal a dávám vám ho k přečtení, možná i k pobavení. Doplnil jsem pár dovysvětlení a komentářů.
Čas cyklistických stezek
Mladá fronta, sobota 11. dubna 1987 (víkendová příloha). Autor Vlastimil Svoboda.
Jsme jednou ze zemí s nejhustší sítí železnic a autobusových linek a v hlavním městě k tomu všemu máme metro. Mnozí z nás z tělesného pohybu znají vlastně jen ten ranní spěch, ale často se stává, že sice spěcháme na stanici, ale pak klidně čekáme na spoj, který nás přemístí třeba jen o dvě stě metrů dále, ač bychom docela dobře mohli použít svých nohou, buď k chůzi, nebo k jízdě na kole.
„Kolo je nejlepším prostředkem k udržení tělesné svěžesti, štíhlé linie a žádné pilulky nebo odtučňovací diety je nemohou nahradit,“ tvrdí holandský lékař A. J. Dunning.
Nejde samozřejmě jen o jízdy do zaměstnání, za nákupy, případně do školy, jde především o rekreační cyklistiku, ale tady jsme u kamene úrazu, u nás je několik cyklistických stezek pouze na Hradecku a většině těch, kteří by se rádi cykloturistice věnovali, vadí rušný silniční provoz.
Občas si můžeme přečíst, jak se kde cyklisté mají. Mají své stezky, nepolykají tolik výfukových plynů. Z Tallinu se dá jet na kole až k mořské pláži, v NDR existují cyklistické chodníčky celá desetiletí a takový Magdeburg zná víc kol než automobilů… Typicky cyklistické země jsou země severní Evropy a Holandsko. Člověk jede po louce nebo lesem, od silnice jej dělí pás zeleně, může rozmlouvat se spolujezdcem, prohlížet si krajinu.
Uchu cyklisty z Československa musí znít jako pohádka, že existují země, kde je cyklista brán jako ostatní účastníci silničního provozu. Náš přední cyklistický odborník dr. Jaroslav Cihlář upozorňuje, že už před válkou se uvažovalo o první takové stezce z Prahy do Štěchovic, a skutečně, snížené nájezdy na chodníky jsou patrny na Lahovickém mostě a také v Davli. Dnes by se dalo z tohoto původního projektu vyjít a po dokončení předmostí Barrandovského mostu do takové podoby upravit starou chuchelskou silnici, a z Malé Chuchle pokračovat v pruhu za bílou nepřerušovanou čárou až do Štěchovic.
DOPLNĚNÍ: Cyklostezka tady nevznikla dodnes. Ale ne proto, že by to protahovali místní politici. Myšlenka se zrodila v dobách, kdy byl podstatně menší automobilový provoz, navíc Vltava se tu vine mezi příkrými srázy a skalami. Cyklostezka by buď výrazně ubrala ze silnice, nebo by se muselo vystavět mnohakilometrové nové nábřeží, podobně jako kdysi v Praze od Vyšehradu až do centra města. Cyklotrasy a cyklostezky v této oblasti vedou po obou stranách řeky, ale tu a tam se šplhají i dosti strmě na vrcholky. Jinak to tady nejde.
Cyklistické výpadovky jsou jednou z možných variant, jak vyjít vstříc stále se rozrůstající obci našich cyklistů. Ta chuchelská vede do oblasti největší rekreace Pražanů a nebyla by vzhledem k uvedeným zkušenostem příliš nákladná. Jinak se však s cyklistickými chodníčky v generelu pro Prahu do roku 2000 nepočítá, ale řada projektantů už pochopila nutnost zřizovat je při dokončovacích pracích na sídlištích, kam patří asi nejdříve. Je tam převážná část populace mladých a jejich děti se proplétají na chodnících nebo mezi zaparkovanými auty či dokonce na silnicích, kde někdy ani přítomnost dospělého nezabrání úrazu.
Na sídlištích či v jejich blízkostech je možno přistoupit nejen k výstavbě dopravních hřišť, ale především k takovým zařízením, na kterých mohou jezdit děti samy nebo s dospělým, ale volněji a s větší radostí než po normální silnici. Jsou to jednak cyklistická rejdiště, jednak projížďkové okruhy. S cyklistickým rejdištěm se brzy setkáme v Jižním Městě, kde byl do takové podoby přetvořen milíčovský kopec, původně hromada starých a rozbitých panelů.
DOPLNĚNÍ: To bych uvedl na pravou míru. Milíčovský kopec (původně UTÚM – umělý terénní útvar Milíčov) nebyl jen shromaždištěm starých a rozbitých panelů. Vyvezli sem nejen zeminu, kterou stavbaři vyhloubili při výstavbě sídliště. V uměle vybudovaném kopci je vedle starých panelů i všechno, čím tehdejší stavebnictví tak nestoudně plýtvalo. Ztvrdlé pytle cementu, zničené zařízení ze staveb, vybavení nových bytů, které nepřežilo přepravu od výrobce (a že toho bylo), všechno to, co už po dostavení nechtěly stavební firmy vozit zpět a také to, co se nestihlo rozkrást. Pokud se do kopce jednou (za deset dvacet století) zakousnou bagry archeologů, těžko říct, co si pomyslí o naší tehdejší civilizaci.
Investorem VHMP byl zajištěn závěrečný průběh prací, na jejichž konci je sportoviště, které ještě u nás nemáme. Kopec protkaný sítí výborných asfaltových cest, hotové eldorádo pro různé typy kol, kde se budou moci cyklisté nejen volně projíždět, ale kde bude možné uspořádat soutěže v bikrosu, cyklotrialu, ale i cyklistické závody v jízdě na čas, jízdy zručnosti a podobně.
DOPLNĚNÍ: Představy tehdejší plánovačů se pohybovaly v rozměrech, že lidé si vyjedou s kolem na kraj Prahy, tam se projedou po kilometru asfaltové stezky a zase se vrátí domů. Představa, že bicykly budou křižovat město sem a tam ne po desítkách, ale i desítkách tisíc, byla mimo tehdejší realitu. A co se týká „různých typů kol“, i na sklonku 80. let bylo prakticky nemožné narazit v obchodě na silniční kolo Favorit v galuskovém provedení, výjimečně a pro známé byly favority s přehazovačkou. Pro svalovce se dala pořídit kola Made in USSR Ukrajina („Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina!“). Ten, kdo chtěl mermomocí jezdit a neměl žaludek na úplatky, si koupil kolo Eska bez přehazovačky. V dámské variantě a jedné barvě a jedné velikosti rámu.
Cyklistické projížďkové okruhy vedou do lesů a lesoparků, samozřejmě na vybrané cesty, přes něž by se děti samy či v doprovodu rodičů mohly vydat i na úseky silnic s minimálním autoprovozem. V dohledné době bude zahájen cyklistický projížďkový provoz ve Stromovce a v okolí Milíčova. Že bychom se setkali se značkou „Stezka pro cyklisty“ nejen na Hradecku? Bylo by to jen ku prospěchu věci.
Jak vysvítá z Návrhu souboru opatření ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu na léta 1986 až 1990, jakožto přílohy k usnesení vlády ČSR č. 153/1985, jedním z úkolů ministerstva financí a České státní pojišťovny bude „podílet se na budování cyklostezek“.
V rozhovoru pro Lidovou demokracii v srpnu minulého roku se ing. Švarc z Ústavu silničního hospodářství vyjádřil, že se hledají cesty, jak část obyvatel hlavního města dovést k tomu, aby některé cesty řešili, vzhledem k nutnosti zlepšit ovzduší, na kole či v kombinaci s jiným dopravním prostředkem, a že se hledají místa pro zřízení nehlídaných, ale uzamykatelných chráněných parkovišť pro kola.
DOPLNĚNÍ: Lidová demokracie byly noviny, deník tehdejší strany Československé strany lidové. Nepřežily tržní devadesátá léta.
Domnívám se, že v okrajových částech města by k tomu účelu mohly dočasně sloužit části dosud nevyužívaných podchodů, např. v okolí Litochlebského náměstí či u stanice metra Kosmonautů, jakož i u barrandovského mostu a u sídliště Barrandov, ve Slivenci a později též ve Vysočanech a Stodůlkách, kam povedou na své konečné další linky metra. Přestože má hlavní město ve svém současném bouřlivém rozvoji dost důležitých starostí, snaží se tomuto novému trendu vyjít vstříc.
Snaha o zlepšení ovzduší prostřednictvím cyklistiky přinese určitě pozitivní prvky do statistik o dopravních nehodách a také lepší křivky kardiografů v té části obyvatelstva, která se vedle lyžování a kondičního běhání bude věnovat též jízdě na kole.
Přeji hezké dočtení a příště zase něco současného.
Strážce streamu
