Skanzen Solvayovy lomy navštíví průměrně kolem patnácti tisíc lidí ročně. Momentální krize čísla však zásadně mění. „Nás nic neporazí, jedině že by přestali lidé chodit nebo by chodit vůbec nemohli. Denně tu stojí spousta lidí a nemůžeme je svézt, protože muzea jsou zavřená,“ říká o dopadu krize na skanzen správce Dušan Čapek.
Historie lomu sahá do roku 1916, kdy byly získány dobývací prostory na těžbu čistých vápenců pro chemické účely Neštěmické továrny na výrobu sody podle Solvayova procesu. Horniny se dopravovaly samotížnou lanovkou, kterou se pouze na brzdu spouštěl vápenec v koších do Loděnic, odkud vlakem putoval do Neštěmic. „V padesátých letech těžbu přebraly rudné doly Nučice, pak se to předalo silničářům. Ti těžbu degradovali a vápenec se začal používat na výrobu asfaltových povrchů,“ říká k historii lomu Čapek. V roce 1956 byla zrušena síť úzkorozchodné železnice, kterou se spolek Barbora snaží obnovit. O necelých deset let později byl lom zrušen.
Spolek Barbora provozuje skanzen od roku 1993, kdy se sem uchýlila část bývalých členů rozpuštěného CMA, které působilo na Mořině. „Položili jsme koleje, vyčistili tunel a udělali nějaké expozice. Provázíme tady od roku 1997. Od té doby se trať rozšířila, přibyly lokomotivy, vozíčky a další exponáty,“ uvádí Čapek.
V areálu skanzenu je celkem asi dva a půl kilometru kolejí, z čehož necelé dva kilometry tvoří okruh pro turisty. K vidění je kolem čtyřiceti lokomotiv – naftové či parní, povrchové i důlní. „Loni se nám nepodařilo opravit parní mašinu, letos na to nebudou peníze. Snad to do budoucna zvládneme,“ doufá ve zprovoznění lokomotivy Čapek. Provoz muzea je finančně náročný, jediným příjmem je jízdné, které zaplatí návštěvníci. Exponáty se většinou nakupují ze soukromých peněz. „Koleje jsou společné, na ty se vydělává přes léto jízdami. Ale jinak je téměř vše soukromé, jinak bychom to nezvládli,“ dodává Čapek.
V rámci lomařské techniky jsou součástí expozice i bagry a těžká technika, například Dempr BelAZ-7522, Buldozer ČTZ T-100MZ a další. Ovšem žádný exponát není původní. „Vše jsme sem přivezli, tady z původního zařízení zbyl jeden vozík a jeden koš lanovky, který jsme našli v lese, jinak tady bylo po konci těžby vše zlikvidováno,“ smutní Čapek.
Každý rok se zde pořádají různé akce –zahájení a ukončení sezony nebo například rotující setrvačníky. Sezona trvá od května do října, turisté se mohou nejen svézt vlakem, ale i zúčastnit komentované prohlídky podzemí. Návštěvníci se mohou občerstvit v bufetu ve staré tramvaji. „Je to prototyp z roku 1924 od Ringhoffera. Byl to vlečný vůz s ocelovou konstrukcí, je to první z deseti kusů ověřovací série. Původně měly být dva. Druhý vůz měl být otevřený a bylo by v něm sezení. Nepovedlo se nám ho zachránit, někdo byl rychlejší a rozebral ho do šrotu,“ uzavírá Čapek.
