| Vinnetou a globalizace | ||
|
 Filmový Vinnetou se stal kultem i díky patosu a kýčovitosti, kterým na nás po letech snímky dýchají. Od 1. října můžeme ve Strašnickém divadle vidět statečného indiána a jeho bílého přítele na jevišti.
Možná i Vinnetou v autorské inscenaci Vojtěcha Štěpánka se může stát malým kultem. Ovšem spíš proto, jak vtipně a nápaditě si onen patos a kýč bere na paškál. Postavy nejsou hotoví hrdinové, ale neobratní mladí lidé, u nichž se hrdinství i city teprve vylupují z postpubertálního nánosu. Vinnetou je ochotný proměnit staletou půdu předků v řepné pole, Ribanna skládá na kytaru Vinnetouovi lovesong (scénka si nezadá s majstrštyky Phoebe ze seriálu Přátelé), hamižný Bavorák Otto, velkopěstitel řepy, je hnán touhou po úspěchu možná i proto, že byl v dětství vysmíván a ponižován. Jenže inscenace, která je určena především pro diváky od 11 do 17 let, má navzdory přemíře chytrého humoru a umné parodii i vážnou stránku. Globalizace a naše roztahování se po světě není o nic lepší než kolonizace v 19. století. Vinnetou, ač vůdce svého lidu, se více stará o to, zda má hezké vlasy a sluší mu to. A závěrečné Ribannino proroctví, že 20. století bude patřit indiánům, kteří se rozšíří po celém světě, trumfne nacionalista Otto. Sní o tom, že se Němci v onom století proslaví jen díky zemědělství. Štěpánek skáče bez potíží z 19. do 21. století, není to story ze vzdáleného Divokého západu, ale univerzální příběh první lásky, prvního velkého přátelství i chyb a moudrostí, které se učíme od starších. Herci budou muset po premiéře ještě trochu vyladit emoce a rytmus, místy ubrat, ovšem Saša Odarčenko (Otto), Malvína Pachlová (Ribanna) a Kryštof Nohýnek (stařešina) tvoří zdařilé kreace. Jiří Racek (Old Shatterhand) jim zdárně přihrává. Nejslabším článkem je Vinnetou Michala Čeliše - ač hlavní hrdina, ostatní ho suverénně zastiňují. Vinnetou Hrají: Malvína Pachlová, Michal Čeliš, Jiří Racek, Kryštof Nohýnek, Saša Odarčenko Scéna: Jeremiáš Polcar Hudba a režie: Vojtěch Štěpánek |
