Pravděpodobně budete souhlasit, když napíšu, že hlavním zrakovým orgánem jsou oči. V našich očích se ale také nacházejí světločivné buňky. Rozdělit je můžeme na tyčinky, jež pomáhají rozpoznávat hlavně velikosti a tvary, a čípky, které jsou zase naším klíčem k barevnému vidění. Na rozdíl od tyčinek však ke své práci potřebují mnohem více světla.
Očima medonosky
Přemýšleli jste někdy o tom, že byste se proměnili třeba ve včelu nebo psa? A co třeba takový sokol? To by bylo kouzlo! Ne nadarmo se totiž říká „máš zrak jako sokol“.
Pojďme se nejdříve proměnit ve zmíněnou včelu. Tato stránka by už nadále nebyla bíločerná, ale fialová. Hmyz totiž dokáže rozlišovat ultrafialové světlo. Ve včelím světě bych doporučovala přidat do novin žlutou barvu, kterou byste hmyzím zrakem velmi dobře rozlišili od ostatních barev. Místo dvou očí bychom jich najednou měli pět. Naše oči by byly složeny z několika malinkých částí, díky nimž bychom nemuseli ani ostřit. Náš rozhled by byl obrovský. Viděli bychom dopředu, dozadu, do boku bez jakéhokoli pohnutí hlavy. Už žádná bolest za krkem!
Je tu bohužel ale jeden problém. Obrázky z animovaných filmů bychom vnímali tak pomalu, že bychom neměli šanci spatřit plynulý pohyb. Nikdo z nás přece nechce dát sbohem těm čiperným kresleným postavičkám! V našich očích by ale zdaleka tak čiperné nebyly.
Sokolím zrakem
Naše křídla se vmžiku zvětší společně s našimi čelistmi, které dostanou tvar zobáku. Že jste si na začátku článku představili ptáka z rčení? Teď na to bohužel doplácíte. Ať chceme, nebo ne, je z nás majestátně vypadající sokol. Naše paleta barev se najednou zvětšila a na rozdíl od člověka můžeme stále vidět ultrafialové spektrum barev. Úplně stejně, jako když jsme byli v podobě včely. Jako jeden z mnoha jiných ptáků máme čtyři čípky, což je o jeden více, než má člověk. Máme v oku hodně světločivných buněk citlivých na světlo, které nám pomáhají vidět ostře. Pokud jste nosili brýle na dálku, můžete je s radostí zahodit. Díky těmto buňkám jste totiž schopni vidět předměty až na několik set metrů daleko. Bohužel vás musím opět zklamat. Animované filmy jsou na nás stále moc pomalé.
Hluboký pohled
A co třeba takový koník? Naše očka se záhadně přemístí více do stran. Teď jsou dále od sebe. Náš svět už není tak barevný, skládal by se totiž jen z červených, modrých, zelených a žlutých odstínů. Pokud jste měli nějaký fialový svetr s lososovými vzory, nejspíše byste ho brzy zahodili. Jestliže jste se už podívali do zrcadla, mohli jste spatřit váš neobvyklý tvar očí. Jsou trochu více vodorovně protáhlé. Polohu, tvar i velikost totiž příroda vymyslela záměrně. Díky tomu máme vynikající rozhled do krajiny jako při focení panoráma fotek.
Řízení auta by už nadále nebyl žádný problém. Většinu podezřelých věcí bychom zjistili dříve, než by mohlo dojít k havárii. Jsme ale vybaveni ještě jednou superschopností jménem cyklovergence. Když se předkloníme, naše oční koule se otočí, tudíž oční zornička je stále srovnaná vodorovně se zemí. Ideální, když si chcete dát k večeři trávu, která vám roste na zahradě, a zároveň hlídat běhající děti kolem. To se ale doufám nikoho z vás netýká.
Pod vodou
Pozor! Nemůžeme se nadechnout, zmizely nám totiž plíce, které byly nahrazeny žábrami. Skočíme tedy rychle do nejbližší vody a čekáme, co se bude dít dál. Ještěže máme na zahradě jezírko s rybami. Teď jsme totiž jednou z nich. Je z nás světlý, dorůžova zbarvený pstruh duhový. Když se konečně rozhodneme otevřít oči, zjistíme, že vidíme docela ostře i přesto, že jsme ve vodě. To způsobuje dvojitá rohovka oka, která chrání naše kukadla před poškozením. Vidíme dokonce i ten zajímavý kámen deset metrů od nás.
Kdybychom se nacházeli mimo jezírko, viděli bychom stejný počet barev jako člověk. Plaveme ale ve vodě, kde se světlo chová úplně jinak než na vzduchu. Když poplujeme k hladině, vidíme téměř všechny barvy. Dokonce i to hnědé jehličí, které včera spadalo do jezírka. Jeho teplá barva má dlouhou vlnovou délku. Jak ale poplujeme dál a více do hloubky, tyto barvy se začnou pohlcovat a my vidíme převážně barvy studené. To je třeba modrá nebo zelená, jejichž vlnová délka je naopak delší.
Teď jen lituji, že jsme nenechali vykopat větší díru a jezírko není tak hluboké. V opravdových hloubkách by se světlo pohltilo a my bychom viděli převážně černo-šedě. Úplně stejně, jako když se o půlnoci probudíte s tím, že potřebujete na záchod a nemáte žádnou baterku na to, abyste si cestou posvítili.
Nejlepší přítel člověka
Najednou vyskočíme z vody, protože si uvědomíme, že opět nemůžeme dýchat. Místo žaber nám narostly plíce, místo šupin chlupy a naši postranní čáru nahradily dva tenké chlupaté výběžky zvané uši. Kdo jste? Ano, uhádli jste správně. Je z nás pejsek, přesněji zlatý retrívr. Teď konečně můžeme přijít na to, jak naši blízcí kamarádi opravdu vidí. Vidí barevný rozdíl žlutého tenisáku a zeleného uzlíku s červenými proužky? Nebo že by viděli jen černobíle? Náš tvar očí se začne podobat dvěma knoflíkům a my začínáme rozumět světu našich miláčků. Když se podíváme na „původně“ zeleno-červený uzlík, zjistíme, že je žluto-žlutý. Psi mají pouze dva čípky, které se zaměřují převážně na modrou a žlutou.
Pamatujete si ještě, jak jste před chvílí v podobě včely zahazovali své brýle na dálku? Teď bych je naopak doporučovala nosit, ba vyměnit sklíčka s původními dioptriemi a koupit si brýle silnější. Vidíme do dálky o dvě třetiny hůře, než tomu bylo v podobě člověka. Tedy z původních 21 metrů vidíme pouhých sedm.
Jako superpes také máme superschopnosti a jednou z nich je tma. Naše oko je totiž vybaveno speciální vrstvou jménem tapetum lucidum, která se nachází hned za sítnicí. Světlo pak projde sítnicí, odrazí se a putuje zase zpátky. Paprsek tedy projde sítnicí dvakrát. Odteď už s sebou nemusíme nosit baterku. Viděli bychom v noci i bez ní. Pokud jste ji ještě nezahodili, můžete zkusit lehce posvítit na oči vašeho psího kamaráda a sledovat, jak se od nich světlo odráží. Pes pak působí, jako by měl kukadla z laserů.
Zpátky ve vlastní kůži
Naše kouzelná moc se bohužel vytrácí a my se musíme spokojit s naším lidským okem a třemi zrakovými čípky. Už zase máme dvě ruce a na každé z nich pět prstů. Hlavně se k nám zase vrátily naše lidské oči ve tvaru kapky. Pojďme zase začít vnímat asi deset milionů odstínů všech barev, ba i více!
Není super, že si můžeme konečně pustit náš oblíbený animovaný film, vidět svět ve více barvách než ve fialové nebo vidět až 22 metrů do dálky? Hlavně si můžeme užít barvy v jejich plné kráse a nestarat se o to, že by nám v nějakých hloubkách úplně vymizely.
Strážce streamu
