Jak vnímáte s odstupem několika dní, že do vaší sbírky přibyly tři další sošky Andělů?
Nepochybně mám velkou radost. Bylo to pro mě docela překvapivé, že jsem proměnila tři nominace. Myslím, že konkurence mezi nominovanými byla velká. V hlavních kategoriích se mnou byli Tata Bojs a Jaromír Nohavica.
Hodně interpretů říká, že měli loni čas desku pořádně vypiplat, bylo o to těžší letos uspět?
Je pravda, že vzniklo spousta krásných desek. Skoro mi až přišlo, že by kategorií mohlo být víc. Možná o to víc si vítězství vážím. Ale aby mohlo album vzniknout, je za tím spoustu úsilí a energie od mnoha lidí. Je to hudební vesmír, se kterým vám pomáhá tým různých osob a jednotlivé vesmíry jsou nepoměřitelné. Každý si v nich najde svoji hudbu, se kterou rezonuje. Když jsem na desce Řeka začala pracovat, tak jsem neměla nějaké ambice na ceny. Pracovala jsem s hudebními tématy, které jsem nasbírala v minoritnějších projektech, jako je Monument/um nebo v divadle. Pak nám to s producenty Petrem Ostrouchovem a Aid Kidem rostlo ve studiu Sono pod rukami a album mi přišlo čím dál odvážnější. Byl to pro mě retrospektivní psychoterapeutický ponor do minulosti mé rodiny.
Se zmíněnými producenty jste si přišla pro cenu za album roku. Podělili jste se o sošky?
Vyšlo nám to akorát. Producentský přínos byl velký. Oba se mnou absolvovali osobní i hudební ponor a výrazně mi pomohli. Nechala jsem si Anděla za sólovou interpretku a o další se podělila.
Vaše sbírka Andělů se zase výrazně rozrostla, už na devět cen. Kde všechny jsou?
Jednoho má moje maminka. Dva jsou tedy u Petra Ostrouchova a Aid Kida. Takže jich mám doma šest. Každý Anděl byl velká satisfakce nejen pro mě, ale také pro lidi, se kterými jsem na dané desce pracovala.
Vážíte si víc ocenění od odborníků, nebo od fanoušků, kteří vám také dávají zpětnou vazbu?
Jsem ráda, že jsem akceptovaná se svou hudbou, kterou dělám nejvíc autenticky a svobodně, takže toho si vážím. Vím, kde jsem silná a na čem stavět. Je fantastické, že takový koncept alba, které není typicky písňové, dostal tak velký prostor. Myslím, že je to pro hudební scénu důležitá zpráva.
Posloucháte i další interprety, kteří se třeba objevili v nominacích?
Sleduji hudbu poměrně dost, měla jsem na to v posledních měsících i docela hodně času. Sleduji současnou scénu. Pořídila jsme si nakonec i Spotify, i když k tomu mám z pohledu finanční satisfakce pro nás hudebníky trochu kontroverzní vztah. V těch nejtěžších měsících, kdy jsem na tom finančně nebyla moc dobře, jsem hledala nějakou jinou možnost uplatnění, která by mě bavila. Dostala jsem nabídku od internetového Rádia Kašpar, kde je pořad Nočka, a já jsem jím asi pětkrát provázela. Vybírala jsem poctivě devadesát minut hudby, takže jsem jí spoustu objevila. Je skvělé, že se hudebníci mohou v současné době prezentovat různými komunikačními kanály.
Jaká vlastně během sobotního večera panovala atmosféra? Na místě mohli být vlastně jen nominovaní a pozvaní hosté.
Přátelská. Já se na scéně pohybuji už prakticky třicet let, takže tam bylo spoustu známých, se kterými jsem se zase ráda viděla.
Co se týče živých vystoupení, která byla do televizního přenosu zahrnuta, jak probíhalo jejich natáčení?
Celý tým okolo Lucky Hájkové ve spolupráci s Českou televizí byl skvělý. Byla to velice dobrá spolupráce. Scénu dělal Matyáš Vorda. Nejdříve přišel s vizuálním nápadem, na kterém jsme se úplně neshodli. Tak jsem ho zatáhla do příběhu písně Vlákna a on pak vytvořil krásnou temnou scénografii, která písničce geniálně sedla. Měli jsme spoustu času to živě nahrát. Každý hudebník si pak mohl ohlídat i výsledný mix. Vystoupila jsem s kapelou Květy, která mě teď bude nově koncertně doprovázet. Oslovila jsem je jako kamarády a společný čas si velmi užíváme. Skupina se učí moje skladby, a to nejen z alba Řeka, ale i starší. Myslím, že to budou zábavné koncerty. Řešíme, že by se v určité úpravě v rámci koncertu objevily i jedna či dvě písně Květů.
Byl to třicátý ročník a vy jste naznačila, že už se na scéně pohybujete podobně dlouho. Jak se Ceny Anděl podle vás proměnily?
Zažila jsem je v různých reinkarnacích. Teď to má myslím dobrý směr. Je to vlastní těžký úděl, protože je potřeba najít průsečík mezi mainstreamem i žánrovými interprety. Je ale skvělé, že se právě žánrové ceny vrátily do hlavního vysílání, že nepřebírají malé odznáčky někde stranou.
Minulý týden jste si vyzkoušela po čase v Paláci Akropolis koncert před lidmi, jaké to bylo?
Bylo to úžasné, vystupovala jsem s vizuálním umělcem DJ Aldrinem, se kterým pracujeme i na projektu Monument/um. Bylo to hrozně fajn a koncert jsem si moc užila. O měsíc dříve jsem hrála v Benešově ještě jako streamované vystoupení a po nějakých pěti měsících to bylo těžké, když člověk vypadne z rutiny. V Akropoli už to bylo lepší. Já obecně bez koncertů nedokážu moc existovat, nejsem bez nich celistvá. Celý život se hudbě věnuji a potřebuji ji s někým sdílet.
Na dokončení alba Řeka přispěli i fanoušci, takže i jim to nyní můžete vrátit na koncertech?
Ano, my jsme zvolili darovací platformu, ale lidem, kteří přispěli pět set korun a více, jsme slíbili, že jim za to nějaký dárek dáme. Většinou v podobě cédéčka nebo dvouvinylu. A budou tam i nějaké vstupenky na křest alba. Ale zatím je vzhledem ke koronaviru těžké stavět pevnou linii koncertů. Tenhle rok bude ještě těžký, bude to hodně flexibilní. Ale každý koncert bude dobrý.
Když se všechno zadaří, na podzim byste měla odehrát ještě odložené turné s Monikou Načevou a Ivou Bittovou. Jak se na to těšíte?
Věřím, že je pár záchytných bodů, které nasvědčují tomu, že by to letos mohlo být lepší než loni. Ale záleží to i na lidech a na vládě. Pokusíme se ale projekt dotáhnout do konce, těším se.
