Lepicí pasti na hmyz nesmí týrat zvířata. Používáte je také? Raději s tím přestaňte

V tuzemsku se prodávají a užívají nejrůznější typy lepicích pastí určených k hubení hmyzu na zahradách a v sadech. Zejména jde o lepicí pásky či lepicí pasty aplikované na kmeny ovocných stromů s cílem zabránit přístupu lezoucího hmyzu do jejich korun. Rovněž jde o lepicí štítky či pásky volně zavěšené v korunách stromů aplikované s cílem likvidace létajících hmyzích škůdců.

„Vzhledem k tomu, že lepové plochy nejsou nijak zabezpečeny proti kontaktu s jinými než cílovými druhy živočichů, stávají se tyto pasti nebezpečné i pro obratlovce, zejména pro ptáky. Podle údajů získaných ze záchranných stanic tyto pasti usmrtí či těžce poškodí minimálně desítky ptáků ročně,“ uvádějí zástupci Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ), která slouží jako odborný poradní orgán ministra zemědělství.

Děsivá a zbytečná smrt
Podle ochránců přírody v těchto pastech hynou děsivou smrtí desítky, spíše stovky zvířat ročně. Nyní ÚKOZ potvrdil, že takové pasti lze zakázat a jejich výrobu, prodej i aplikaci pokutovat.

„Ministerstvo zemědělství vydalo na stránkách své ústřední komise přelomové stanovisko. Hovoří o tom, že hojně rozšířené a zejména mezi sadaři oblíbené lepové pasti na hmyzí škůdce mohou způsobit týrání obratlovců,“ vysvětluje pro deník Metro Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody a dodává: „Pokud jsou instalovány tak, že nezabrání přilepení ptáků či drobných savců či neobsahují takový návod k použití, který by eliminoval kontakt pasti s obratlovci, jde jednoznačně o porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání.“

Pouze sdělení na obalu o tom, že pasti jsou určené na hmyz, podle Stýbla nestačí. „Zvířata, jak známo, číst neumí. V současné době jsou na českém trhu nejrůznější typy lepicích pastí. Prakticky žádná z nich však nesplňuje podmínky stanovené zákonem,“ dodává Stýblo.

Dlouhý boj
Záchranné stanice na problém lepicích pastí upozorňovaly mnoho let. Nyní se ze strany státu setkaly s pozitivní odezvou. Jen v prvním pololetí tohoto roku přijaly záchranné stanice celkem deset tisíc živočichů poškozených lepicími pastmi.

„Tři vlaštovky obecné, dvě sýkory koňadry, po jednom rehku domácím, strakapoudu velkém a žluně zelené a dokonce i dva netopýry pestré. Deset zvířat není na první pohled – ve sro<NO1>v<NO>vnání třeba s počtem ptáků zraněných na skleněných plochách či sloupech vysokého napětí – vysoké číslo. Jenže, je nutné si uvědomit, že do záchranných stanic se dostávají pouze živá zvířata. A také ne každý zahrádkář sebere odvahu, aby zvíře nalezené na jeho nelegálně užívané lepové pasti odborníkům do záchranné stanice dopravil,“ míní Stýblo.

Třicet tisíc pacientů
Záchranné stanice sdružené v Národní síti záchranných stanic, ročně přijímají více než třicet tisíc zvířat v nouzi. Poskytují jim první pomoc, léčí je s cílem uzdravené vypustit zpět do přírody anebo jim alespoň zkracují utrpení. Zároveň se snaží lidi vychovávat, aby omezili aktivity, které divokým zvířatům škodí. A právě ona výchova je běh na zjevně velmi dlouhou trať.

„Řadu zvířatům škodlivých aktivit mají lidé v sobě hluboko zakořeněnou. Namátkou třeba sbírání mláďat, kterým nic není; nezabezpečování skleněných stěn proti nárazům ptáků, používání jedů na zahrádkách a podobně. Používání lepů na zvířata je také jednou z nich. Naštěstí takovou, která má šanci být relativně rychle eliminována. Zejména když i ministerstvo zemědělství koná a jemu podřízené veterinární správy konat budou,“ popisuje pro Metro Stýblo.

Ne všichni trpí
V červnu se ochránci přírody pochlubili ještě jednou znepokojivou statistikou. Z tehdy celkem 3464 zvířat přijatých do péče záchranných stanic v období od poloviny května do půlky června bylo 1001 ptáčat. Více než polovinu z nich ukradli lidé jejich rodičům v domnění, že je zachraňují.

„Lidská hloupost je v těchto dnech nejčastější příčinou přijímání nejen ptačích mláďat do záchranných stanic. Takzvaných milovníků zvířat, kteří mají pocit, že každé jimi spatřené zvířecí mládě rozhodně ihned potřebuje lidskou pomoc, spíše přibývá. Tací lidé namísto, aby svůj záměr předem konzultovali s odborníky, rovnou konají a ukradnou mláďata jejich rodičům. Běžně se tak děje u malých zajíčků,“ kroutí hlavou Stýblo a dodává: „Nepoučitelní lidé ignorují fakt, že je normální, naleznou-li ptáče, které ještě neumí létat, mimo hnízdo.“

Obojživelníci na cestách Ochránci přírody letos zabezpečují úseky silnic, kde dochází k nadměrnému usmrcování přecházejících žab a čolků. V centrální evidenci je více než pět set silničních úseků, kde každoročně hynou žáby pod koly aut. Pouze na několika desítkách z nich lidé obojživelníkům pomáhají. „Každé jaro máme snahu ochránit žáby a čolky, kteří na jaře táhnou k vodním plochám, kde se mohou spářit a naklást vajíčka. Pokud jejich cesty křižují silnice, mnoho jich zahyne pod koly projíždějících aut,“ říká Martin Třešňák z Českého svazu ochránců přírody. Ten mnoho let finančně i odborně podporuje aktivity dobrovolníků, kteří obojživelníky zachraňují, a to v programu Ochrana biodiverzity. „V letošním roce se podařilo zabezpečit cesty obojživelníků na osmnácti lokalitách,“ dodává Třešňák. Ochránit živočichy na takovém kritickém úseku silnice není snadné. Je potřeba zvolit správné období, kdy se instalují podél silnic dočasné zábrany, které obojživelníky navedou tam, kudy se mohou bezpečně dostat na druhou stranu. Tam, kde takové místo není, se u zábran instalují lapací pasti. Do nich jsou obojživelníci zachytáváni a každý den pak přenášeni.