V brněnském HaDivadle měla Macocha premiéru ještě před létem, nyní se představila v pražském Studiu Hrdinů. A jelikož vznikla v koprodukci, bude se pravidelně objevovat na obou zmíněných scénách.
Macocha
|
Macocha není prvním prozaickým textem, kterému dala režisérka Kamila Polívková divadelní podobu. V minulosti pracovala s herečkou Terezou Hofovou na současném islandském románu Skugga Baldur, nedávno uvedla dramatický debut prozaika Davida Zábranského Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. Inscenace Macocha je zpovědí ženy středního věku, spisovatelky brakové literatury, ale také matky dvou dětí, která prožívá osobní poločas rozpadu.
S rozpadající se perspektivou se zároveň tříští i osobnost vypravěčky, která nevybíravě reflektuje samu sebe v jednotlivých sociálních rolích, tak jak je stanovuje společenský diktát.
Toho využila Kamila Polívková a rozdělila part mezi pětici hereček různého věku i fyziognomie: Táňu Malíkovou, Lucii Andělovou, Simonu Pekovou, Kamilu Valůškovou a Marii Ludvíkovou.
Text herečky interpretují civilně a velmi úsporně, o to víc pak vyniká výtvarné řešení inscenace nebo do grotesky výrazně stylizovaná etuda Kamily Valůškové, která se notně posilněna alkoholem snaží zbavit těsných šatů a zapálit si cigaretu. Polívková používá namísto stavebně okázalé scénografie kameru na kladce, prostřednictvím jejího přibližování a oddalování dociluje řady efektů.
Kamera snímá detail hereččiny tváře, barevný ornament části kostýmu nebo celé jeviště z horní perspektivy. Vzniká dojem, jako by divák skutečně hleděl shora do propasti. Jako by z horní lávky mohl nahlédnout až do hrdinčina nitra.
Macocha potvrzuje, že spojí-li se silné téma a jazyková vynalézavost předlohy se skvělým hereckým obsazením a výrazným, byť zdánlivě jednoduchým režijním vedením, vznikne inscenace, která obstojí i v mezinárodním kontextu.
