Co jste výzkumem zjistily?
S kolegyní Petrou Kutálkovou jsme pracovaly se skupinou mladých lidí v rozmezí od jedenácti do šestadvaceti let, se kterými jsme hovořily o jejich rodinách, o strategii sdílení jejich rodinné situace s okolím, o jejich potřebách, co si myslí, že by měla vědět společnost o tomto tématu. Zjistily jsme, že pro děti nebyl problém sexuální orientace rodičů, ale reakce okolí, které místy hraničily až s homofobií. Děti jsou vůči těmto negativním projevům zranitelnější o to více, pokud se s nimi setkají v době, kdy dochází k rozpadu rodičovského páru, v pubertě a v dalších zátěžových obdobích. Dále se ukázalo, že děti, zejména v období dospívání, potřebují prostor pro sdílení a kladení otázek a že podpůrné služby pro tuto skupinu fakticky nejsou k dispozici. Dále se ukázalo jako problém, že ve veřejném prostoru nevidíme jiné typy rodin, což jen podporuje heteronormativní klima ve společnosti.
Co je tedy podle vás potřeba změnit?
Bylo by dobré si přiznat si, že většinu české společnosti již netvoří rodiny složené z tatínka, maminky, holčičky a chlapečka, kdy jsou oba rodiče biologickými rodiči těchto dětí. Že máme také další typy rodin. Nejen homoparentální, kde jsou dva rodiče stejného pohlaví, ale i ty, kde je pouze jeden z rodičů, kdy dítě vychovávají prarodiče. Ale také kde jsou rodiče etnicky odlišní, případně přijali etnicky odlišné děti. Ve chvílích, kdy otevřeme čítanku a bude tam i jiná rodina než „tradiční“, vydáme tím signál dětem, které v těchto rodinách vyrůstají, že jsou „v pořádku“, že o nich víme, že je akceptujeme, a tím jim usnadníme start do života.
Je podle vás v tomto ohledu potřeba změnit nějak i legislativu?
Je třeba otevřít diskusi o rovných právech dětí, které vyrůstají ve stejnopohlavních rodinách. Druhý, sociální rodič, fakticky nemá na dítě žádné právo, při rozchodu páru dítě nemá právo na výživné, při úmrtí jednoho z partnerů nebo jedné z partnerek druhá nemá nárok na pozůstalostní důchod, přitom celou dobu tvořili rodinu. To je jenom pár věcí, které vyvstávají jako aktuální problém, nerovností mezi registrovanými partnery a manželi je mnohem více a velmi často se odráží i na dětech, které v toto rodinném svazku vyrůstají. Pokud by bylo registrované partnerství postaveno na roveň manželství a byla by uzákoněna možnost přisvojit si dítě partnera nebo partnerky, všechny problémy by se tím vyřešily.
Studie vyšla po záštitou sdružení Proud, jehož vizí je česká společnost, kde sexuální orientace a identita není rozhodující pro kvalitu lidského života. Výsledky studie vlastně potvrzují, co Proud dlouhodobě hlásá. Nevytýkal vám už někdo tuto skutečností?
Studii jsme vypracovávaly nezávisle na jiných organizacích, sdružení Proud jsme oslovily již s hotovou studií. Program Proudu vzhledem k našemu výzkumnému oboru dlouhodobě sledujeme a zjistily jsme, že výsledky studie jsou v souladu s tím, co v programu Proudu je. Proto jsme spojily své síly tak, aby se výsledky studie dostaly do povědomí co nejširší veřejnosti.
