Důkazem je třeba film Neporažená armáda, který natočil režisér Jan Bor v kritickém roce 1938 – měl podpořit bojovného ducha armády a přesvědčit veřejnost o její nezlomnosti a moderním charakteru. Zahrály si v něm prvorepublikové hvězdy jako Václav Vydra starší i mladší, Zdeněk Štěpánek, Jan Pivec, Ladislav Boháč nebo Jaroslav Vojta. Součástí byly i záběry z částečné květnové mobilizace.
Film měl nakonec dvě verze. Druhé provedení šlo do kin hned po mnichovské schůzi, filmaři do něj zakomponovali projev velitele vojenské akademie a byl zamýšlen jako apel na vojenskou a občanskou kázeň. Z jiného soudku je sci-fi Já, spravedlnost z roku 1967, kdy režisér Zdeněk Brynych zpracoval ve spolupráci s Milošem Macourkem a Milanem Nejedlým námět, co by bylo, kdyby přežil Adolf Hitler a jak by osudy světa změnil právě český člověk. Poměrně jednoduchá zápletka si hraje s etickou otázkou, jak se má zachovat (český) lékař, kterého uprchlí a skrývající se nacističtí zločinci unesou, aby se stal osobním lékařem stále žijícího Vůdce. Hitlerovi věznitelé totiž řeší i otázku, jestli Hitlera zabít pomalu, nebo rychle.
V roce 2013 vyšla kniha Miloše Macouna Lepší dějiny Česka, která si zahrává s možnostmi, kdyby se v říjnu 1938 nesmířili lidé s kapitulací a zlynčovali by prezidenta Beneše. Hlava státu zemřela, jak jinak, vyhozením z oken Pražského hradu.
