Thomas Archer BaťaZ Toronta přes Švýcarsko, Mexiko a Velkou Británii se Baťa junior dostal až do Prahy.
|
Každý v České republice zná jméno Baťa. Jaké to je žít tu s tak slavným jménem?
Upřímně si nemyslím, že by to byl takový rozdíl oproti jiným zemím. Mám spoustu zážitků i odjinud. Například v Indii si lidé myslí, že Baťa je indická společnost, protože tam působíme už od roku 1930 a všichni v Indii nosí Baťu. Když jim řeknu, že Baťa je ve skutečnosti z České republiky, nařknou mě z toho, že lžu.
Míváte problémy s háčkem ve jméně?
Svoje jméno obvykle píšu s háčkem, ale v zahraničí, například ve Spojených státech, háček radši vypouštím, protože vždycky způsobuje spoustu zmatků. Myslím si ale, že je to hezký prvek našeho jména, takže se snažím trvat na to, aby se používal.
Co všechno by podle vás měla splňovat dobrá bota?
Každý chce pohodlnou botu, která dobře vypadá. Já osobně zároveň chci, aby se dala snadno vyčistit. Lidé si momentálně neradi kupují další produkty k její údržbě a já jsem v tomto ohledu typický zákazník. Snažíme se vyhovět přáním zákazníků i tím, že jim nasloucháme a vyhovujeme jejich požadavkům. Na jejich popud teď například začneme na jaře prodávat i svatební boty. Lidé v současnosti více tíhnou k ležérnímu stylu i v práci, často sáhnou po sportovní obuvi. Nicméně je tu pořád veliká poptávka i po formální obuvi.
Čím se český zákazník vyznačuje?
Český zákazník je v porovnání například s tím americkým nebo britským odlišný tím, že je věrný značce. Toto spojení je v České republice velice hezké. Zákazníci chtějí výbornou kvalitu za skvělou cenu, což ovšem není nic ojedinělého, tak je tomu i v ostatních zemích.
Díváte se lidem na boty?
Rozhodně mám tuto nemoc z povolání. Navíc je to dobrý marketingový výzkum, stačí se projít na dvacet minut po Příkopech a automaticky si uděláte představu o tom, co lidé nosí.
Kde všude jste žil, než jste přijel do Prahy?
Narodil jsem se v Torontu v Kanadě, pak jsem se přesunul do Švýcarska a následně jsem pobýval jedenáct let ve Velké Británii. Také jsem žil nějakou dobu v Mexiku. V září minulého roku jsem se přestěhoval do Prahy, kde plánuji zůstat dva roky. Vždycky jsem toužil naučit se česky a nějakou dobu tu pobývat, proto jsem si vybral Prahu. Jsem od nás jediný, který momentálně žije v Praze. S celou rodinou se potkáváme jednou do roka v létě v Kanadě, kde máme malý dům u jezera. Zajímavé je, že jsem byl v České republice tak dvacetkrát předtím, než jsem navštívil samotné hlavní město. Jezdil jsem především na Moravu, do Brna a do Zlína.
Jak se vypořádáváte s češtinou?
Rozhodně to není jednoduchý jazyk, česká gramatika je opravdu těžká. Snažím se mluvit především se zaměstnanci. Domluvím se docela dobře, někdy rukama, ale pomalu se učím. Dvakrát týdně mám hodinu. Naneštěstí jsem teď poměrně hodně vytížený, takže nemám čas věnovat češtině tolik času, ale i tak si na ní vždycky alespoň pár hodin týdně vyhradím. Mými rodnými jazyky jsou angličtina a francouzština, poté mluvím velice dobře španělsky a umím také německy a rusky. Ruštinu ale hodně zapomínám, na druhou stranu mi ale pomohla s češtinou, protože gramatika je docela podobná.
Máte raději Prahu nebo Zlín?
Nedá se říct, jestli mám raději jedno nebo druhé město. Zlín má báječnou atmosféru, teď se celý proměňuje a je tím pádem čím dál tím přitažlivější. Mám rád funkcionalistickou architekturu Zlína, myslím si, že odráží filosofii celé společnosti, kdy má všechno svůj účel. Praha je v prvé řadě nádherné město, můžete po ní chodit několik hodin a nikdy vás to nebude nudit. Je tak akorát veliká, v porovnání například s gigantickým Londýnem je taková příjemně komorní. Myslím si, že je vcelku jednoduché tu bydlet, lidé jsou obecně přátelští a ochotní pomoci. Je tu vše, co je potřeba, navíc je velice dobře umístěná.
Vystudoval jste politologii. Jak jste se tedy naučil podnikat?
Vyrůstal jsem v domě, kde se mluvilo především o byznysu. O prázdninách jsme jezdili do továren a obchodů. Obchodní bilanci jsem se naučil číst už v nějakých pěti letech. Navíc si myslím, že byznys se učí spíš praxí než ve škole. Politologie mi pomohla organizovat mé myšlenky a myslet analyticky, v čemž spatřuji největší přínos vysokoškolských studií.
Co děláte ve svém volném čase?
Velice rád lyžuji nebo hraji tenis. Také rád cestuji, vždycky se rád vypravím za dobrodružstvím. Teď si užívám cestování po České republice, mám rád například středověká města jako Český Krumlov. Moc se mi líbí i Slovensko. V Praze si pak rád vyrazím někam se svými přáteli. Chodíme například do hospod jako Bredovský dvůr, Cafe Cafe nebo Tretters. Většinou jdeme podél Dlouhé do centra, pokud se tam něco zajímavého děje. Moje oblíbená místa na rychlé občerstvení jsou Lokál, Cafe de Paris na Malé Straně a malá vietnamská restaurace jménem Buddha. Jsem velkým milovníkem asijské kuchyně - spolu s tou českou samozřejmě.
