Modrý pták zlidštěl. Stavovské divadlo rozšířilo repertoár

Modrý pták je snovým příběhem dvou dětí putujících za modrým ptákem jako symbolem štěstí. Zrežíroval ji Štěpán Pácl, nová posila zdejšího souboru, který ve své tvorbě inklinuje k neprávem pozapomenutým poetickým textům světové, ale i české dramatiky a snaží se je zpřístupnit současným divákům.

V případě Modrého ptáka se mu podařilo společně s dramaturgem Janem Tošovským převést myšlenkově komplikované symbolistní podobenství do formy kouzelné pohádky, aniž by však původní předlohu vulgarizoval či nějak zásadně přepisoval. Důležitou úlohu v jeho inscenaci hraje i humor.

Pácl se ve své inscenaci tradičně opírá o herce. Do ústřední dvojice sourozenců Mytyl a­Tyltyla obsadil Pavlínu Štorkovou a Filipa Kaňkovského. Ti nejprve v nadrozměrných pyžamech, poté ve slušivých vycházkových šatech připomínajících módu třicátých let srší zvídavostí, naivitou a ryzí dětskou upřímností. Ani na okamžik se nepitvoří. Obdobně se daří hercům v rolích jejich průvodců – Pavlu Baťkovi jako lokajsky přítulnému psovi v padnoucí uniformě s bílými rukavičkami, Sašovi Rašilovovi jako falešně úlisnému kocourovi v černém obleku s­velkorysým kožešinovým límcem, cylindrem a hůlkou či Radúzi Máchovi, který představuje v bílých krajkových šatech a paruce s kadeřemi cukr.

Nutno podotknout, že na preciznosti každé z postav dodávají důvtipné kostýmy – stromy v ­lese vypadají jako sbor moudrých, leč ješitných starců s dlouhou bílou kšticí, nenarozené děti v království budoucnosti zase jsou modří parašutisté s padáčky připravení k seskoku do života. Vkusně se podařilo inscenátorům aktualizovat i obraz zahrady štěstí, kde vypasení šťastlivci shromáždění u nákupního vozíku konzumují všelijaké dobroty a Maeterlinckovými slovy „jsou šťastni i proti své vůli“.

Modrý pták ve Stavovském divadle se snesl ze symbolistních výšin, zlidštěl, což mu ­ale neubírá na výrazu ani na moudrosti. Je ideální inscenací pro rodiny s dětmi, aniž by ­upřednostňoval jednu či­ druhou věkovou kategorii.