Stavbě mostu Františka I. předcházelo již v roce 1828 založení akciové společnosti, jejímiž akcionáři byly nejvýznamnější osobnosti českého politického a podnikatelského světa. „Konstrukční řešení zavěšeného mostu bylo zvoleno záměrně, umožňovalo totiž širší rozpětí pilířů a při využití Střeleckého ostrova se stavba dokonce vyhnula nákladnému zakládání pilířů v řece,“ popisuje Kateřina Bečková z oddělení historických sbírek Muzea města Prahy. To ona poutavé povídání o pražských visutých mostech sepsala. Stavba mostu začala v dubnu 1839 a slavnostně otevřen byl 4. listopadu 1841. Most byl krásný a obdivovaný, ale při průjezdu vozů a větším zatížení se mírně houpal, a to chodce znepokojovalo. Mělká mostovka neumožňovala položení tramvajových kolejí, takže cestující museli před mostem z tramvaje vystoupit, pěšky přejít řeku a za mostem nastoupit na jinou tramvaj. V roce 1898 byl provoz ukončen a most následně zbourán. Nahradil jej nový most Františka I., v současnosti most Legií.
Most Františka Josefa I. spojující Prahu s Bubny se rozhodla vybudovat sama pražská obec, která vypsala na jeho řešení soutěž. Porotu okouzlil návrh, který přišel z Londýna. Po sejmutí lešení most Pražany ohromil svou vzdušností, avšak v českých stavitelských kruzích se ozývaly varovné hlasy, které statice mostu nedůvěřovaly. Most byl po důkladných zatěžkávacích zkouškách zprovozněn v den slavnostního položení základního kamene k Národnímu divadlu 16. května 1868.
Třetím pražským visutým mostem byla lávka Korunního prince Rudolfa mezi Rejdištěm a Klárovem. Ta byla sice projektována na padesát let, ale nakonec byla snesena po 44 letech, nikoli kvůli technickým problémům, ale pro potřebu propojit břehy kapacitnějším mostem určeným i pro auta.
Více zajímavostí o pražských mostech najdete na Facebook.com/muzeumprahy.