Podle znalců se u Dubského rozvinula paranoidní psychóza v souvislosti s tím, že byl řadu let závislý na psychofarmakách, kterými léčil své záchvaty paniky. Matku přítelkyně prý zavraždil pod vlivem bludu, že se ho sama snaží zabít. Jeho obhájkyně proto navrhovala, aby ho soud jako nepříčetného zprostil obžaloby. Senát jí ale nevyhověl.
Sundal si bundu, aby byl pohyblivější
„Při činu si počínal zcela racionálně: nejdřív si odložil zimní bundu, aby byl pohyblivější, potom si v kuchyni vybral nůž s dlouhým ostřím a naprosto cíleně bodal do krku. Ve své výpovědi se navíc zmínil, že měl vztek. Proto se nekloníme k tomu, že by jednal jen v bludných představách,“ konstatovala předsedkyně senátu Silvie Slepičková. Navíc poukázala na to, že muž musel sám dobře vědět, že je závislý na neurolu, a místo toho, aby se léčil, nechal svou závislost pokračovat až do stadia psychického onemocnění. Obhájkyně se proti rozsudku na místě odvolala.
Podle verdiktu napadl Dubský osmapadesátiletou matku své přítelkyně 7. května 2010 v jejím bytě v Plaňanské ulici v Praze 10. Po hádce ji nejdřív udeřil pěstí do obličeje a poté ji kuchyňským nožem osmkrát bodl do krku. Žena vykrvácela, její smrt urychlilo to, že vdechla krev do plic. Dubský pak v bytě údajně počkal na příchod své čtyřiatřicetileté přítelkyně, kterou strhl na zem a odtáhl do jednoho z pokojů, kde ji kopal, škrtil, několikrát uhodil a nakonec šestkrát řízl do tváře - prý proto, aby se po rozchodu s ním už nelíbila žádnému dalšímu muži. Poté z bytu odešel.
Myslela, že vaří rajskou. Byla to krev její matky
Žena po tomto zážitku skončila v nemocnici a následně na psychoterapii. Rozvinula se u ní posttraumatická stresová porucha a bojí se navazovat další partnerské vztahy. Dříve vypověděla, že si po příchodu domů při pohledu na zakrvácený nůž nejprve myslela, že partner vaří rajskou. Až posléze pochopila, že na zbrani je krev její matky. Dubskému hrozil za vraždu spáchanou zvlášť surovým způsobem a za těžké ublížení na zdraví až výjimečný trest, tedy i doživotí. Soud mu vedle sedmnáctiletého vězení a povinnosti vyplatit příbuzným zavražděné 600 tisíc korun uložil též ústavní ochranné léčení. Muž by se tedy na svobodu neměl dostat dříve, než už nebude představovat nebezpečí pro společnost.
Státní zástupkyně Taťána Zmatlíková dnes zkritizovala postup Dubského lékařky. „Nemyslím si, že neměla možnost nařídit mu již dříve povinnou ústavní léčbu,“ řekla. Povolaný znalec z oboru psychiatrie Karel Hynek ale kolegyni hájil s tím, že povinná léčba se v obdobných případech obvykle nenařizuje - i proto, že psychiatři příliš nevěří, že by dostali potřebný souhlas od soudu. K dobrovolnému nástupu do léčebny pak prý pacienta nemůže nutit, pouze mu jej navrhnout. Hynek připustil, že lékařka mohla Dubskému vyměnit neurol za jiný lék, upozornil ale, že by pacient poté mohl i tak získat prášky u jiného lékaře, který by o jeho závislosti nevěděl.
