Na Masarykových tweetech by nyní zřejmě hodně záleželo

Masaryk předjednával vznik republiky několik let, objížděl kvůli tomu celý svět. Dnes to bývá naopak. Kus státu se odtrhne nebo se stát rozpadne a teprve pak představitelé nových zemí přesvědčují ostatní státy a politiky, že by je měli uznat. Měli by Masaryk a spol. šanci, kdyby rozbíjeli Rakousko-Uhersko nyní?

Francie a Británie v současnosti mají menší sílu

„Věrohodně hypotetizovat o tom, co by se stalo, kdyby se určitá historická událost odvíjela v jiném kontextu, nelze z důvodu nemožnosti zachytit procesy příčin a důsledků jednotlivých navzájem provázaných detailů,“ zamýšlí se nad hypotetickou situací Pavlína Janebová, analytička Asociace pro mezinárodní otázky. Klade si základní otázku: Jak by vypadala dnešní Evropa a svět, v němž by stále existovala velmoc typu Rakouska-Uherska? Prošla by během 20. století modernizací a reformami? Došlo by k druhé světové válce? „Ta zásadně ovlivnila to, jak Evropa vypadá dnes, a to, jak se dnes přistupuje právě k otázkám, co se týká úsilí o vytváření nových států,“ váhá Janebová.

Rakousko-Uhersko jako součást Unie

Z těchto důvodů je podle ní obtížné představit si, s kým by Masaryk a Beneš jednali. Dnešní mocenská pozice významných evropských států, jako je Velká Británie a Francie, je významně nižší, než tomu bylo před 100 lety, a jejich slovo v globálních otázkách je do velké míry navázáno na jejich členství v Evropské unii. „Je obtížné si představit, že by Unie a Rakousko-Uhersko existovaly vedle sebe. Těžko říct, co by na snahu o osamostatnění Československa říkaly Spojené státy, jejichž současná administrativa věnuje jiným teritoriím větší pozornost než Evropě,“ připomíná analytička Janebová. Záleželo by na aktuální situaci – rok 1918 a konec první světové války byly klíčovým okamžikem pro vývoj celého mezinárodního systému. Doba, ve které žijeme my, rozhodně není klidná, přesto se s rokem 1918 nedá srovnat. Obecně lze říci, že ať už by „Rakousko-Uhersko“, od kterého by se Československo oddělovalo, vypadalo jakkoli, bylo by pro uznání jeho legitimity pravděpodobně nezbytné, aby to odhlasovali jeho obyvatelé v referendu.

Československo v osidlech mezinárodních sankcí

Jak ukazuje příklad anexe Krymu ze strany Ruska, dnešní zbraní v mezinárodních vztazích jsou často sankce. Politické i ekonomické. Byl by to problém i pro Masaryka? Sankce by zřejmě závisely na podobě mezinárodního systému a dnešního vlivu monarchie, na jejích mocenských kapacitách i na tom, jak by vypadalo mezinárodní právo. „Argumentace našich politiků by pravděpodobně nemohla vycházet z principu etnické nebo jazykové homogenity a práva na sebeurčení, předpokládáme-li, že by na území Československa žily všechny skupiny obyvatel jako v roce 1918,“ fabuluje analytička Pavlína Janebová. Argumentuje také tím, že dnes nevíme, jakým vývojem v minulém století by prošla rakousko-uherská monarchie.

Jakou roli by v roce 2018 sehrály internet a sociální sítě? Zřejmě by byly silnou zbraní v rukou českých politiků. „V případě výše zmíněného referenda se můžeme podívat na velmi významný vliv sociálních sítí například při hlasování o vystoupení Velké Británie z EU, kdy oběma stranám umožnily efektivní šíření jejich sdělení a informací – které ale často byly zkreslené. Umím si představit, že velkou roli by hrálo to, jak zdatný by byl Masaryk či jeho komunikační tým na Twitteru,“ myslí si Janebová.

Po válkách se rodí státy Oba světové konflikty „porodily“ nové (nebo staronové) státní útvary. Velké říše a státy přišly o část svých území. 1. světová válka. Mapy se překreslovaly kvůli Československu, Rakousku bez Uher a Českého království, Maďarsku, Sovětskému Rusku (později SSSR), Turecku (místo osmanské říše), Polsku, Ukrajině (později anektována Ruskem). 2. světová válka. Třetí říše se rozpadla roku 1945 na západní a východní Německo.