Ceny se udílejí ve čtyřech kategorií a to: záchranný čin služebních a záchranářských psů (psi-profesionálové), záchranný čin neslužebních psů (psi-laikové), spící srdce (ocenění in memoriam) a pomáhající srdce (ocenění dlouhodobě pomáhajícího psa). Čím se zasloužili letošní vítězové psí ankety?
Odlákal divočáka od páníčka
Endy, vítěz kategorie záchranný čin neslužebních psů. V pondělí 21. října 2013 vyrazil kousek od Rokytnice v Orlických horách do lesa na dřevo důchodce Jaroslav Macháček. A jako obvykle s sebou vzal také svého tříletého labradorského retrívra Endyho. S pilkou v ruce šel stezkou, když proti němu z křoví vyrazil statný, asi 200 kilogramů vážící, divočák. Než se nadál, ležel muž na zemi, pilka vedle něho a divočák na něm. Pan Jaroslav ležel na zádech, křičel, kopal nohama, ale divočák ho doslova mordoval - snažil se ho kousat a páral mu nohavice i nohy. Vtom se statečný Endy na divočáka vrhl a kousáním do zad se jej snažil odvrátit od svého páníčka. To se mu nakonec povedlo. Divoké prase se otočilo a začalo útočit na psa. Endy však lišácky odbíhal, aby se divočák vzdálil od pána. Potom kanci utekl a obloukem se k pánovi vrátil. Prase pak zalehlo kdesi v křoví. Notně pošramocený a zraněný Jaroslav a statečný Endy vlezli do traktoru a zavolali myslivcům. Ti přijeli, divočáka našli a zastřelili. Zjistili, že zvíře bylo postřelené a tedy velice nebezpečný. Zato Endy svému pánovi zachránil život způsobem, s jakým se setkáváme spíše v románech z divočiny. Patří mu za to velký dík a právem i ocenění Statečné psí srdce za rok 2013.
Vystopoval a zachránil sebevraha
Saros, vítěz kategorie Záchranný čin služebních a záchranářských psů. V sobotu 7. prosince 2013 ve 22:45 hodin oznámila žena z Liberecka na tísňovou linku 158, že pohřešuje svého otce. Pětapadesátiletý muž žil v rodinnému domku v Krásné Studánce a jak se ukázalo, rozeslal celé své rodině e-mail na rozloučenou, ve kterém uvedl, že chce skoncovat se životem. Operační důstojník policie na místo vyslal hlídku z Obvodního oddělení Chrastava. Dcera pohřešovaného policistům sdělila, že rodiče jsou v rozvodovém řízení a otec tuto situaci velmi těžce nese, jeho psychický stav není dobrý a musí užívat antidepresiva. Policistům také sdělila, že v domě by se měla nacházet také střelná zbraň, kterou se však ani jí, ani policistům, nepodařilo nalézt. Policejní hlídka si tedy vyžádala výjezd psovoda se služebním psem. Šlo o Jiřího Císaře a jeho služebního psa Sarose z Oddělení kynologických činností v Liberci. Po příjezdu na místo praporčík Císař nasadil Sarose k vyhledání stopy pohřešovaného osoby. To se povedlo a stopa vedla přes louku až k lesu. Poté , co se Sarosovi podařilo stipu udržet napříč celým lese, dostal se on a jeho psovod na jeho okraj. Pár metrů šli po jeho okraji až na volné prostranství. A tam, v husté trávě Saros našel ležícího muže v husté trávě. Šlo opravdu o pohřešovaného pána, který byl naštěstí stále naživu . Na místo přijela rychlá záchranná služba a případ tak měl šťastný konec. Saros se tak předvedl, když ve ztížených klimatických podmínkách vypracoval stopu v přibližné délce 2,5 kilometru.
Pes - pyrotechnik nasazoval krk za vojáky
Ulf, vítěz kategorie spící srdce. Těžko lze vyčíslit, kolika ztrátám na životech předešly desítky českých armádních psů nasazených v misích v Iráku, v Kosovu nebo v Afghánistánu. Mezi ty nejúspěšnější patřil německý ovčák Ulf. Toho připravoval na Veterinární základně Grabštejn od dubna roku 2001 podpraporčík Ondřej Novotníček. Ze psa se stal skvělý obranář, přitom však zůstal dobrým společníkem. Ulfova vyrovnaná povaha a čichové schopnosti byly předpokladem pro speciální výcvik, a tak zanedlouho získal certifikát na vyhledávání zbraní. Ještě před výjezdem na zahraniční mise zaznamenal první úspěch, když byl vyžádán k posílení zásahové jednotky Policie ČR, která pátrala po pachatelích závažného trestného činu. Ulf na této akci našel samopal a náboje ukryté pod podlahou půdy jednoho domu v Novém Boru. V roce 2002 už působil v Kosovu a jeho nálezy zbraní se počítaly na desítky. Neméně důležité bylo Ulfovo působení v irácké Basře. Tam plnil především úlohu psího obranáře při ochraně české 7. polní nemocnice. Příhod s Ulfem je na celou knihu, ale v jednom případě psí čich předešel jisté tragédii. Bylo to při druhé misi v Kosovu, když vojáci prováděli kontrolu rozlehlého domu. Ulf byl jako vždy vpředu, když náhle označil za podezřelou jednu skříňku. Šlo o jasný signál, aby se jí věnovali pyrotechnici. Ti po opatrné obhlídce zjistili, ze obsahovala nástražná výbušný systém, kdy dvířka byla spojená drátkem s odjištěným granátem. Vojáci, kteří by skříňku kontrolovali, by nepochybně přišli o život, či utrpěli vážná zranění. Ulf díky svému nosu trak zachránil několika lidem život a zdraví. V roce 2009 jedenáctiletý Ulf, už dávno vyřazený ze služby, naposledy zavřel své oči, vyznamenán tak byl in memoriam.
Podívá se na dítě a hned vzniká přátelství
Agáta, vítěz kategorie pomáhající srdce. Agáta je dvanáctiletá fenka peruánského naháče, která pomohla tolika dětem i dospělým lidem, jako dosud zřejmě žádný jiný canisterapeutický pes v naší zemi. Celých deset let pracovala na klinice u své paničky Ivy Bajtlerové. Tradičním polohováním pomáhala při poúrazové terapii i dětem s genetickými pohybovými poruchami. Výčet nejrůznějších terapií by byl dlouhý, uveďme tedy alespoň některé. Když se u dětí s autismem nedařilo navazovat kontakt, na klinice v Poděbradech se o to postarala právě Agáta. Má totiž zvláštní schopnost působit na klienty nevtíravým způsobem, dokáže je zpovzdálí pozorovat a pohledem nabízet kamarádství. To vzbuzuje zvědavost dítěte, a tak si po půlhodině dokáže získat jeho přízeň do té míry, že dostává od pacienta pamlsky, hračky nebo se dočká pohlazení. Prostřednictvím her s Agátou pak dítě jaksi „mimochodem“ začne komunikovat i s terapeutkou. Agáta je vítaným pomocníkem také při terapeutických postupech u dětí s Downovým syndromem, jiným zase pomáhá při nápravě koordinací, a jako skvělý motivátor slouží při logopedických nebo zrakových cvičeních. Peruánka má velkou zásluhu na pokroku v klinickém využívání canisterapeutických psů. Díky touze po práci s pacienty pomohla Agáta Ivě Bajtlerové vypracovat celý soubor terapií s využitím psů. Od ledna 2013 je Agáta v psím důchodu, ale i tak dochází za osmi desítkami žáků do speciální školy v Poděbradech. Za svoji desetiletou canisterapeutickou kariéru odpracovala v ambulanci více než 420 hodin čistého času a ročně pomohla průměrně 165 dětem, které by na běžnou terapii nereagovaly.
