Po návratu jste uvedl, že v Afghánistánu „každá ruka dobrá“. Nezažíváte to také teď tady v Praze? Lze najít nějaké srovnání?
Díky mým kolegyním a kolegům v terénu, na dispečinku, ale i v zázemí záchranné služby tuto náročnou situaci zvládáme. Podávají opravdu mimořádné výkony a ani nemůžu dost dobře vyjádřit, jak jsem na ně hrdý. Oproti kolegům v Afghánistánu čelíme této výzvě s neporovnatelně lepším vybavením. Podobnost s bojovými podmínkami vidím v tom, že teď musíme i v Praze více než kdy dřív dbát na vlastní bezpečnost – nemocný či zraněný zdravotník „nikomu nepomůže“ a musíme se rozhodovat dle priorit. Není to teď bohužel tak, že bychom měli nadbytek zdrojů, v tom byl Afghánistán podobný. Musíme plánovat karantény našich lidí, dbát na střídání a vyhodnocovat na operačním středisku zpočátku násobný nárůst tísňových volání, byť jde často následně pouze o konzultace. Museli jsme zrychlit a jsem rád, že jsme to již trénovali u polytraumat před COVID. Při náhlém požadavku krajské hygieny musíme rychle „přeúkolovat“ a posádky, zatím naštěstí pouze ty odběrové, jsou přesměrovány do nově vzniklých rizikových míst. Teď to byly domovy seniorů, kde jsme zahájili práci se stovkami klientů najednou. I medici fungují perfektně a krizový manažer je jejich velitelem. Zřídili jsme sekundární operační středisko, „další úkolové uskupení“, oddělili jsme tak provoz od odběrů – a funguje to. Je třeba jasných pokynů a eliminace zbytečností, to mne naučila služba v armádě. Naši lidé jsou skvělí a moc jim děkuji za to, že mi rozumí.
Je teď prostor na improvizaci, nebo vše běží podle nacvičených postupů?
Vycházíme z našich krizových plánů a metodik, podle kterých se na mimořádné události dlouhodobě připravujeme. Samozřejmě ale operativně přijímáme taková opatření, abychom účinně reagovali na vyvíjející se situaci. Nemáme problém s tím naše postupy upravovat tak, abychom zajistili co nejlepší péči o naše pacienty a bezpečnost pro naše lidi v terénu. I to se dělo v Afghánistánu. Bez schopnosti improvizovat se občas neobejdete ani v pražské medicíně.
Máte tým pro pacienty s COVID-19. Jak jste ho vybírali? Promiňte
to zlehčení – nejkratší sirka, nebo ti nejzkušenější?
Dvoučlenný tým speciálních činností tvoří vždy alespoň jeden zdravotnický záchranář – absolvent dvouletého nástavbového kurzu, specialista pro urgentní medicínu. Tito záchranáři mají mnohaletou praxi v terénu, absolvovali specializační vzdělávání a na základě toho mají i rozšířené zdravotnické kompetence. Byla to logická volba a další kolegové – zdravotničtí záchranáři a řidiči – se do tohoto týmu přihlásili dobrovolně. Sirky jsme tahat nemuseli, jsou stateční a základnu pod vedením náměstka NLZP a krizových manažerů vybudovali během několika dní. Pak proběhla pouze dohoda se Správou služeb a také hasiči a vyrazili k těm nejtěžším pacientům COVID19+.
Funguje u vás tým posttraumatické péče do vlastních řad?
Už v roce 2008 pražská záchranka zavedla pro zdravotníky systém vzájemné podpory od speciálně vyškolených kolegů, takzvaných peerů. Tuto možnost může standardně využít každý zaměstnanec záchranky, například po náročných situacích při výjezdech či voláních na tísňovou linku. Je to možnost, jak se z takových zážitků „vypovídat“ někomu, kdo už třeba podobnou situaci zažil a ví, jaké reakce ji mohou následovat, až adrenalin ustoupí do pozadí. To vše přirozeně zcela diskrétně. Pravidelně své lidi hlídám, aby se nevyčerpali. Toto téma je běžnou součástí našich porad.
Nedávno jste požádali jednu firmu o ochranné štíty. Přišly obratem. Jak funguje spolupráce s ostatními?
Kdyby mi před časem někdo řekl, že pro záchranku bude obědy vařit Zdeněk Pohlreich, tak bych si ťukal na čelo. Ale i to se děje a ilustruje to, co se aktuálně odehrává. Cítíme velkou podporu a moc nám to pomáhá. Myslím, že jsme se v této krizi dokázali spojit a skutečně táhnout za jeden provaz. Firem i jednotlivců nabízejících pomoc je obrovské množství. Všem ze srdce děkuji. Někdy to jsou velmi silné příběhy, například mladí rodiče, kterým jsme před časem zachránili miminko, nám poslali z vlastních zásob dva respirátory, které mohli postrádat…
Mnoho lidí záchranářům v první linii vyjadřuje podporu. Co byste potřebovali, co naopak ne?
Myslím, že třeba takové kávy máme zásoby na pár let dopředu… Ale teď vážně. Stejně jako ostatní záchranné služby či nemocnice potřebujeme doplnit zásoby našich ochranných pomůcek, především respirátorů. Doposud jsme používali jen ty, které jsme si díky našim krizovým manažerům obstarali v předstihu, když ještě byly dostupné. Zásoby ale nemáme bezedné. Opět Afghánistán – umíme improvizovat, ale z bezpečnostních standardů pro ochranu svých lidí neslevím.
Jaká je spolupráce s ostatními složkami IZS?
Nechci to zakřiknout, ale spolupráce s kolegy z ostatních složek IZS probíhá v Praze na jedničku. Ukazuje se, že společně fungujeme skutečně jako sehraný tým. Služební poměr a možnost rozkazu u hasičů a policistů je zde výhodou. I o zásoby se s námi podělili. Neskutečné souznění jak velení, tak jednotlivců. Jen se bojím, abych, až nebezpečí pomine, nezapomněl poděkovat i tomu poslednímu v řadě, který by mi někam ve své skromnosti zmizel.
V „době normální“ jste si často vychvalovali zvládnutí laické první pomoci lidmi na ulici. Budete pak zase pokračovat v kurzech první pomoci pro veřejnost?
Rozhodně ano. Loni měla velký úspěch například naše akce Přilož ruce, při které jsme překonali český rekord v době nepřerušované resuscitace „hands on“ na figuríně. S osvětou a prevencí budeme pokračovat. Praha je v ochotě lidí pomáhat druhým skutečně na světové špičce. Například v osmi z deseti případů, kdy člověka v Praze postihne zástava oběhu, zahájí resuscitaci kolemjdoucí podle rad našich dispečerek a dispečerů po telefonu. To je světový unikát.
Pražskou záchranku vedete od roku 2015. Co se společně s nejbližšími spolupracovníky podařilo změnit a vylepšit?
Stejně jako jinde jsou pro záchrannou službu nejdůležitější lidé. Záchranka byla personálně poddimenzovaná, což se nám postupně daří napravovat. Rozšiřujeme také síť našich výjezdových základen. Díky spolupráci s magistrátem, naším zřizovatelem, máme dostatek prostředků pro obnovu vozového parku, včetně nákupů speciálních vozů, které ještě zvyšují možnosti v poskytování péče pacientům, například při hromadných neštěstích. Teď přichází ke slovu i naše velkokapacitní vozy Atego1 a 2, které dokážou odvézt i několik nemocných najednou. Může dojít i na převozy nemocných na nemocničních lůžcích. Jsme připraveni.
Na webu máte stále nabídky pracovních příležitostí včetně operátorek, řidičů záchranářských vozidel, lékařů. Až pandemie pomine, myslíte, že bude větší zájem o práci na záchrance?
Věřím, že tato krize posílí, jak společnost vnímá důležitost řady povolání a mezi nimi budou i ta zdravotnická. Dost možná to někoho nasměruje při rozhodování, kam svou kariéru zaměřit. Určitý nárůst zájmu o práci u záchranky jsme na začátku roku zaznamenali a dveře máme stále otevřené. Nemůžeme slíbit snadnou práci, ale je to práce, co má opravdu smysl a bude ji vždy dostatek. Věřím, že i zaměstnanecké benefity máme na velmi slušné úrovni. Nově umíme našim zaměstnancům zajistit i dostupné ubytování v Praze. Moje snaha o racionální navyšování rozpočtu ve prospěch našich lidí nikdy neskončí.
