Projíždíte-li osobním autem Poděbradskou ulicí směrem k vysočanskému nákupnímu centru, musíte se, stejně jako na mnoha dalších místech v hlavním městě, uskromnit do jednoho pruhu. Druhý je totiž od zastávky Sídliště Hloubětín vyhrazen pro autobusy a taxíky. Na tomto opatření by podle dopravního experta Romana Budského z neziskové organizace Tým dopravní bezpečnosti nebylo nic špatného, kdyby však na opatření neupozorňovala značka s titěrně malým písmem.
„Takhle drobný nápis na značce nepřečte ani řidič se sebelepšími brýlemi a reflexy. Ten font je miniaturní a tolik drobných znaků nejde pobrat ani při rychlosti třicet za hodinu,“ říká pro deník Metro Budský.
Podobné značky luští řidiči projíždějící metropolí na desítkách míst. Namátkou lze jmenovat například Strakonickou, Evropskou či Argentinskou, ulici V Holešovičkách či Milady Horákové. Malá písmena, ještě k tomu bez překladu, jsou podle Budského problémem také na elektrických tabulích, které mají informovat o provozu.
„Nejen v hlavním městě, ale i v celé Evropské unii se strašně málo využívají piktogramy. K čemu je upozornění na otáčení vozidel údržby či zdržení, když ho nemohu přečíst nebo jsem třeba z Německa. Vhodná grafika či piktogram by problém vyřešily raz dva,“ dodává Budský. Na tuto situaci v minulosti poukazoval také český ústřední automotoklub.
Metropoli netrápí jen značky s písmem jako pro mravence. Cedule jsou zde „vysázeny“ v takové míře, jaká nemá v kontextu jiných evropských metropolí obdoby. Typický příklad lze nalézt v Praze 6 kousek od Bílé hory. Křížení tří jednosměrných ulic – U Světličky, Chrášťanské a Kralupské – je zde vyřešeno pestrou a hlavně početnou směsicí značek. „Na necelých dvaceti metrech jedné z komunikací jsou zde nasázeny tři přikázané směry v jízdě. Na nějakých 160 metrech čtverečních tu najdete celkem 11 značek. Nelze se nepoklonit vynalézavosti dopravních inspektorů,“ říká čtenář deníku Metro Pavel.
Výzva
|
