Kromě tropické a subtropické flóry se ve skleníku Fata Morgana v botanické zahradě v pražské Troji můžete setkat s řadou představitelů živočišné říše – a to od hmyzu přes ryby a obojživelníky až po plazy. Některá „zvířátka“ ve skleníku jsou chtěná, jiná naopak nechtěná, či dokonce škodlivá.
Život pod vodou
Začneme těmi chtěnými. Hlavním lákadlem především pro dětské návštěvníky skleníku Fata Morgana je sladkovodní jezírko v jeho tropické části. Jezírkem prochází prosklený tunel, který ho rozděluje na dva úseky – podvodní svět Jižní a Střední Ameriky v jedné polovině a Asie a Afriky v té druhé. V jezírku je několik desítek druhů převážně akvarijních ryb. Návštěvníka zaujmou především velké druhy ryb, jako jsou arowany a pangasové, ale prohánějí se zde i hejna malých teter, parmiček acichlid. Arowany jsou zajímavé svou schopností lovit kořist nad vodou, jsou specializované na život v zaplaveném pralese. Plavou těsně pod hladinou, dokážou velice přesně vyskočit až dva metry nad vodu a strhnout z větví, nebo kmenů stromů malá zvířata, která tam našla útočiště před povodní. Mají také velice zajímavý způsob rozmnožování. Samec po tření posbírá veliké jikry do tlamy, kde se ve speciálním vaku inkubují po dobu čtyř týdnů. Potom samec vypouští mladé rybky z tlamy za potravou, ale mláďata se zdržují v jeho blízkosti a v případě nebezpečí se chodí schovat do tátova hrdelního vaku.
Ryby ovšem pozorný návštěvník objeví i v potoce pod vodopádem a jeho tůňkách. Ve spodní části umělého řečiště zaujme sladkovodní rejnok trnucha skvrnitá. Tito rejnoci obývají amazonské nížinné řeky a podobně jako jejich mořští příbuzní mají na ocase jedový trn, který používají při obraně.
V horní tůňce, do které dopadá voda z vodopádu, žije několik velkých jihoamerických sumců – anténovců. Společnost jim dělají různé plodožravé piraně, keříčkovec a velký hadohlavec. Rostlinožravé piraně jsou sice příbuzné dravým piraňám obecným, ale na rozdíl od nich nemají ostré trojúhelníkovité zuby, určené k trhání masa. Mají ploché zuby trochu podobné našim stoličkám, které používají k drcení tvrdých plodů, jež v Amazonii padají do vody. V čelistech mají takovou sílu, že dokážou rozlousknout i para ořech, který má jednu z nejpevnějších skořápek v rostlinné říši. Dorůstají i do mnohem větších rozměrů než jejich dravé příbuzné.
Najdete chameleona?
V tropické části skleníku můžeme potkat i několik druhů plazů a obojživelníků, kteří zde ale žijí většinou dobře skryti před zraky návštěvníků. Někde v podrostu se ukrývají gekoni zlatí, žebrovníci a v horské části skleníku již mnoho let žije samice čolka mramorovaného. Do tropické části začínají pracovníci zahrady vypouštět gekony panenské, kteří by mohli pomoci s bojem proti škůdcům. Malé noční ještěrky mají zajímavou vlastnost – partenogenezi. Samice se totiž rozmnožují i bez samců, samooplozením. Z vajíček, která pak nakladou, se za několik týdnů vylíhnou mladé samičky, které jsou klonem své matky.
Zajímavým zpestřením pro návštěvníky jsou chameleoni jemenští, jimž zahrada připravila výběh na zavěšené konstrukci nad můstkem, který vede přes tropické jezírko. Tento druh chameleonů obývá oblasti horského mlžného lesa v Jemenu. Samci mohou být spolu se samicemi jen v době páření, jinak se navzájem odhánějí, a dospělí samci spolu nemohou být vůbec. Navíc mají chameleoni poměrně vysoké nároky na UV záření, které ale pláštěm skleníku prakticky neproniká. Z těchto důvodů se v expozici střídají skupinka samic nebo jeden samce. Zbylá zvířata si užívají v zázemí slunění pod UV lampou, která jim pomáhá metabolizovat důležité vitaminy.
Živý alarm
Zástupcem chtěných obojživelníků ve skleníku Fata Morgana je také tropická žabka druhu bezblanka skleníková. Jedná se o malé nenápadné žabky pocházející z Kuby, Baham a Kajmanských ostrovů. Jsou zajímavé hlavně svým velice hlasitým nočním projevem, který připomíná pískání alarmu. Dospělá žába není delší než tři centimetry, velmi dobře skáče a většinu života tráví na stromech a vyšších keřích. Návštěvníci se s nimi mohou setkat během večerních prohlídek skleníku, které probíhají v zimních měsících.
Hladové housenky
Momentálně ve Fatě Morganě probíhá výstava motýlů. Život dospělého motýla však netrvá více než několik týdnů. Proto se zahrada snaží prodloužit motýlí sezonu a některé druhy motýlů cíleně chová, aby létaly ve skleníku co nejdéle. Je to složitý proces, protože každý druh motýlů má housenky specializované na konkrétní druhy rostlin. Například housenky tropických otakárků žerou většinou jen routovité rostliny nebo pepřovníky. Spotřeba biomasy, kterou housenky sežerou, je obzvlášť před jejich zakuklením enormní. Například jednu dvoumetrovou rostlinu mandarinky sežere deset housenek otakárků asi za týden až dva. Rostlinu však nezahubí, pouze sežerou listy, což ji sice oslabí, ale při vhodné péči se do roka vzpamatuje. Odborníci ze zahrady proto musí housenkám zajistit dostatek potravy a přitom před nimi ochránit vzácné rostliny ve skleníku.
Se škůdci si poradí slunéčko
Ve skleníku Fata Morgana se téměř nepoužívají pesticidy, přednost mají přírodní prostředky a takzvaná biologická ochrana, tedy hmyzí predátoři, kteří se živí škůdci. Přímo v expozici lze nalézt bílé chundelaté larvy dravého slunéčka rodu Cryptolaemus, které se živí červci, puklicemi a dalším škodlivým hmyzem. Dospělý cryptolaemus má stejný tvar jako dobře známá beruška, je ale trochu menší, černý s tmavě oranžovou hrudí.
Kromě „zvířátek“ chtěných ve Fatě Morganě najdete i živočichy nechtěné. Mezi ně lze počítat třeba ropuchy a užovky. Ropuchy žijí ve vlhkých koutech zázemí a návštěvníci se s nimi nesetkají. Užovky tu sice příliš nevadí, ale protože mohou lovit žabky, nosí je pracovníci skleníku ven.
Malí vetřelci
Horší je to se škodlivým hmyzem, konkrétně mravenci a pakobylkami. Filipínské pakobylky Sungaya inexpectata do skleníku zanesl zřejmě nějaký nezodpovědný návštěvník. Vzhledem k tomu, že se dokážou množit bez přítomnosti samečka, tak se v průběhu let rozšířily po celé tropické části. Běžně se uvádí, že jsou tyto pakobylky potravní specialisté a nežerou nic kromě ostružiníku, břečťanu a několika málo jiných rostlin. Ve Fatě Morganě se ale ukázalo, že sežerou prakticky cokoli od Anthuria po orchidej Zygopetalum. Jedinou obranou před tímto maskovaným hmyzem je ostrý zrak a ruční sběr.
Pravděpodobně během výstavy mravenců do skleníku pronikl tropický mravenec rodu Technomyrmex. Tento mravenec nežije jako většina jiných v mraveništi, kde je jedině královna schopná klást vajíčka, ale členové společenstva žijí decentralizovaně v menších skupinkách, protože vajíčka mohou snášet dělnice. Z toho důvodu je těžké se jich zbavit, protože vytvářejí samostatné buňky, spíš jakousi síť „vesnic“ než jedno velké „město“. Koexistence s nimi je nepříjemná, ale ve skleníku vadí především proto, že „pasou“ škůdce, jako jsou vlnatky nebo puklice a roznášejí je po celé expozici.
Strážce streamu
