Nejnovější Index prosperity ukázal, že Češi rádi podléhají mýtům

Nechceme už být montovnou, chceme být mozkovnou. Prohlášení nového ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely jsou ale vzdálená realitě. Statistiky, které vypracoval projekt Evropa v datech ve spolupráci s Českou spořitelnou, totiž ukazují, že není nad čím jásat, i když některá média vyzdvihují z této studie ta přívětivější čísla.

Prognostické nepřesnosti pozdější hlavy státu
Když v roce 1989 vyšel článek ještě neznámého prognostika Miloše Zemana o tragickém stavu československé ekonomiky, což podtrhl ještě televizním vystoupení v létě téhož roku a pak na demonstracích na Letné po listopadu, nepředkládal posluchačům zcela přesné informace.

Sice poměrně přesně sedí jeho výroky o tom, že před 2. světovou válkou bylo Československo na 10. místě ve světě. Jenže to se týkalo jen průmyslu. „Byli jsme na desátém až jedenáctém místě, ale společně s Finskem, které rozhodně nebylo ekonomickým tygrem,“ argumentuje Milan Vodička, autor knihy o první velké ekonomické krizi v roce 1929. Jenže v meziválečném období bylo nepoměrně méně států než nyní. Například ve 20. letech 20. století měla tehdejší Společnost národů jen 55 členů, OSN jich má nyní téměř dvě stě. Stejně to platí i pro údaj, že se Československo řadilo ve stejném období na 17. místo v žebříčku nejbohatších zemí. Velká krize ve třicátých letech pak ukázala nestabilitu ekonomiky, která se z krachu na newyorské burze až do války zcela nevzpamatovala.

Vyrábíme hodně, jenže s malým ziskem
V celkovém indexu prosperity všech zemí Evropské unie jsme na nádherném devátém místě. V rámci komplexnosti je naše hospodářství dokonce na vynikajícím druhém místě. To znamená, že naše výroba není založená na jednom silném odvětví, ale na mnoha pilířích, které mohou lépe odolávat případným krizovým výkyvům. Jenže další údaje už velké nadšení nevyvolají.

Věříme i omylům Nevěříme si. Nebo jsme větší borci, než je skutečnost. Jsme prý hokejová velmoc. Mistry světa jsme však byli naposledy před 13 lety. Máme holubičí povahu? Přemyslovci zvítězili jen proto, že vyvraždili své konkurenty. Stejně nemilosrdní byli později také husité. Za 2. světové války bojovalo na všech frontách více než 50 tisíc Čechoslováků. Za války zahynulo přes 40 tisíc vojáků, partyzánů a odbojářů.

„Sice produkujeme na osobu stejně jako sousední Německo, ale s malou přidanou hodnotou,“ komentuje výsledky studie David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny. V tomto směru jsme v tabulce celkové produkce až na 24. pozici v rámci evropské sedmadvacítky. Také přidaná hodnota výrobků, které od nás směřují na export, nás posouvá na 22. příčku. Kromě Slovenska jsou naši sousedé před námi.

Cizinci si vybírají investice z devadesátek
Česká ekonomika dlouhodobě trpí například tím, že odtud stále odchází hodně peněz v podobě dividend do zahraničí. „Řešením ale není co nejvíc tyto dividendy zdanit. Je to daň za devadesátá léta, kdy jsme do ekonomiky zahraniční firmy pustili a ony si nyní vybírají to, co sem vložily, to je přirozené. Jako řešení vidím přinutit je, aby svůj zisk u nás také reinvestovaly,“ myslí si ekonomka Danuše Nerudová. Ta je kritičtější ke stále slabé úrovni školství. Částečně se to už zlepšilo, pedagogové už konečně berou víc peněz. „Naše školství ale stále plýtvá s talenty a vychovává k průměrnosti,“ říká ekonomka.

Bratři Čapkové by nebyli spokojení
Karel to napsal, Josef to pojmenoval. Co? Robota. Dali jsme světu název stroje, který v současnosti stále víc přebírá hlavní úlohu ve výrobě. Heslo Tomáše Bati „Lidem myšlení, strojům dřinu“ však naplňujeme jen zčásti.

Bratři Čapkové by určitě neskákali radostí, kdyby nahlédli do zmiňované studie Evropy v datech a zjistili, že v počtu robotů na deset tisíc zaměstnanců jsme v EU až na 13. místě, ač se pyšníme tím, že jsme silně průmyslovým státem. Zatímco Německo má na uvedené množství pracovníků 371 robotů, my jenom 162.