„Vždycky nakonec řešíme nevěru. Ať už to jsou zaměstnanci vůči zaměstnancům, společníci vůči společníkům nebo jde nevěrné paničky,“ říká soukromý detektiv Kameník.
Co musí udělat člověk pro to, aby se stal soukromým detektivem?
To je jednoduché, koupíte si licenci. Jde vlastně o koncesovanou živnost, o kterou si zažádáte. Stát vám ji ale pochopitelně nemusí schválit, a to ani tehdy, pokud splníte všechny podmínky.
Které podmínky to jsou?
Říká se tomu určitá spolehlivost. Stručně řečeno, musíte být spolehlivý pro stát. Jakmile jste pro něj hrozbou, licenci vám nevydá.
Jaké záležitosti nejčastěji řešíte?
Základem je nevěra v různých podobách. Rozumný člověk by měl chtít vědět, jak na tom je, a na základě toho musí zaujmout určité stanovisko. Od toho tady tato služba je. Zažil jsem mnoho případů, kdy lidé i po odhalení nevěry zůstali spolu a vše bylo v pořádku. Detektiv tu není od toho, aby kohokoliv soudil. Jsou ale bohužel i případy, kdy se klient dozví to, co nechce slyšet.
Stalo se vám někdy, že klient nechtěl za dokončenou práci zaplatit?Bohužel několikrát ano. Ačkoliv je zákazník v podstatě náš pánbůh, nejsme kartářky, abychom vždycky říkali to, co chce slyšet. Lidé přicházejí s různými požadavky a různě pak reagují při konfrontaci s pravdou. Většina se ale nakonec umoudří, protože nechtějí své soukromé záležitosti tahat na veřejnost a po soudech. Z naší strany je veškerá práce doložitelná a hlavně smluvně stvrzená.
Pokud přijde do vaší kanceláře klient, že ho partnerka podvádí, jaký je váš postup?
Nejdřív ho nechám legitimovat a vyzpovídám si ho. To je základ. Pak nasadíme sledování. Není to ale jako ve filmech, třeba čtrnáct dní v kuse. To by se nedoplatil a jeho partnerka by mohla pojmout podezření. Lepší je střídat sledování den, dva, pak dát pauzu a zase znovu. Základem jsou odchylky od běžné rutiny. Pokud partnerka tvrdí, že jde na dvě hodiny do fitka a pak na víno s kamarádkami, zatímco v reálu má fitko za půl hodiny za sebou a míří úplně jinam, pravděpodobně je něco špatně.
