Toho deník Metro oslovil poté, co se od odborníků dozvěděl o skvěle fungující symbióze bobrů s pražskými nutriemi.
„Nutrie říční pocházející z Jižní Ameriky skutečně žijí s bobry bez problémů v jedné lokalitě, a to i přesto, že nejsou na rozdíl od nich původním druhem. V Praze jich momentálně potkáte stovky. Žijí převážně kolem Botiče, Vltavy, Rokytky a také u přítoků rybníků,“ říká pro deník Metro Nejman a dodává, že nejvíce řekomyší lze spatřit na východě metropole.
„S bobry mají společnou ještě jednu věc. Ostrovní hnízda si stavějí až ve chvíli, kdy z nějakého důvodu nemohou vyhloubit noru v břehu vodního toku. Zde pak plundrují vegetaci, čímž škodí pražské přírodě,“ dodává Nejman. Tito hlodavci se prý uchytí nejlépe tam, kde naleznou vyšší břehy.
Krmení nutrií se stalo během posledních let v metropoli poměrně běžnou záležitostí. Hlodavců s oranžovými zuby se Pražané nebojí, a to ani přesto, že podobně jako potkani mohou na člověka přenášet choroby, jako je například leptospiróza, salmonelóza, krysí žloutenka či tularemie.
„Bodejť by tomu tak nebylo, když jsou nutrie s potkany jedna ruka. V současnosti už není vzácností vidět Pražany krmit pár členů kolonie nutrií, mezi kterými jsou také dva tři potkani. Lidé si je pletou. Někdy se také o jídlo dělí ve zmiňovaných norách,“ komentuje Nejman.
Nutrie jsou dlouhé roky velkým ekologickým problémem nejen v hlavním městě. Díky lidské pomoci totiž nemají problém ani s nízkými teplotami.
„Pokud bych měl opět nutrie srovnat s bobry a potkany, je to hodně podobné. Bobři nemají zimní spánek, a jsou tedy přes zimu aktivní. Nutrie to mají podobné, ale chlad jim vadí podstatně více. Přece jen jsou z jihu Ameriky, takže jejich přežití de facto zajišťují z největší části Pražané, kteří jim dodávají prostřednictvím krmení potravu. A co se potkanů týče, tam je to podobné, nicméně potkan nepotřebuje zdaleka tolik jídla jako řekomyš,“ komentuje pro deník Metro Nejman. Zaměstnanci lesů v minulosti informovali i o tom, že nutrie pokousala člověka. Stalo se tak pravděpodobně na Střeleckém ostrově, kde se pohybují desítky těchto hlodavců. Přirozeným nepřítelem nutrií je v hlavním městě teoreticky pouze myslivec. Má to ale pár háčků. Zubaté hlodavce sice může podle zákona hubit kdykoli, kdy na to má čas a náladu, v praxi ale musí myslivecký hospodář či myslivecká stráž líčit speciální pasti. Ty ale až dvanáctikilová vodní zvířata nesmí zabít. Musí být takzvaně živovolná. Pasti se navíc musí hlídat, aby v nich zvíře nestrávilo příliš mnoho času nebo se do nich nedostal například pes. Střílet je na nutrie možné pouze v honitbě, a tedy mimo dosah lidských obydlí. Takové prostředí například v centru Prahy pochopitelně chybí.
