Nesledoval jsem všechno, co táta dělal, teď to doháním, říká Martin Zet

Přes půl století stála na nádvoří před Starým purkrabstvím Pražského hradu bronzová socha Mládí. Nejznámější plastika od sochaře Miloše Zeta byla oblíbenou zastávkou průvodců při túrách Hradem. „Sáhněte si na chlapcův penis, přinese vám to štěstí,“ servírovali turistům novodobou legendu (viz box).

Před třemi lety byla socha s dozlatova vyleštěnými genitáliemi v rámci rekonstrukce paláce odstraněna. Podle hradních památkářů se nehodí do areálu, jemuž se vrátila renesanční podoba. „Nové místo pro umístění sochy ještě nebylo určeno. Stále probíhají jednání o návrzích, rozhodující slovo má odbor památkové péče Kanceláře prezidenta republiky. A proto je socha Mládí zatím uskladněna v depozitáři,“ sdělil deníku Metro mluvčí Správy Pražského hradu Jan Pastor.

Sochařův syn Martin tvrdí, že se už od listopadu 2019 hovoří o umístění Mládí na terasu Jízdárny Pražského hradu. „Nějak to ale usnulo. Nedávno jsem se byl podívat na místě, pro které byla socha v šedesátých letech udělána – na nádvoří Nejvyššího purkrabství. Nevím, jestli to je jen má přecitlivělost, ale po rekonstrukci se mi bez Mládí zdá prázdné – bezobsažné,“ říká Martin Zet.

Jednašedesátiletý výtvarník sám vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. O otcovo dílo se hlouběji začal zajímat až v posledních letech. Jedním z impulzů byl fakt, že mnoho soch jeho tatínka potkal osud podobný té z Pražského hradu. Přesněji řečeno, osud ještě horší. Zatímco Mládí čeká na druhou šanci v depozitáři, jiné sochy byly zničeny nebo ukradeny. „Já nebyl ten typ syna, co sleduje všechno, co jeho táta dělá. Teď to doháním, často už je ale pozdě,“ mrzí Martina.

V posledních měsících mu přidělává vrásky chystaná rekonstrukce jedné ze samoobsluh na pankráckém sídlišti. Nejistý je osud betonového reliéfu na fasádě, která směřuje k novostavbě mrakodrapu V Tower. „Jsme v momentě, kdy je buď reliéf potřeba zrestaurovat, nebo se s ním rozloučit. Bohužel právně neexistuje, společnost Lidl, nový majitel obchodního domu Norma, o něm podle podkladů vůbec nevěděla. Začal jsem s nimi jednat, zdají se být velmi slušní, přesto se pokaždé, když se na Pankrác jedu podívat, bojím, že tam reliéf už nebude,“ vypráví Martin.

Podle tiskového mluvčího Lidlu Tomáše Mylera je příprava přestavby ve velmi rané fázi. „Není tak možné poskytovat bližší informace, a to včetně případného zachování uměleckých prvků v okolí,“ uvedl Myler. Reliéf je poskládán z 348 stejných betonových prvků a mění svou podobu podle toho, jak na něj dopadají sluneční paprsky. Za jeho zachování se v odborném posudku postavila také Galerie hlavního města Prahy.

Práci svého otce připomíná výtvarník i jinak. U Národního muzea je nyní k vidění Martinova plastika, jež je zvětšeninou betonových prefabrikátů, které koncem šedesátých let Miloš Zet vymyslel pro pankrácké sídliště. Stavěly se z nich dekorativní dělicí zdi a jednotlivé díly si místní časem předělali třeba na květináče.

Zlatý penis pro štěstí Svatý Jan Nepomucký na Karlově mostě, Myslbekův Mácha na Petříně nebo Franz Kafka od Jaroslava Róny. Všechny tyto pražské sochy mají jedno společné – lidé se jich z pověrčivosti rádi dotýkají. Ještě před pár lety patřil do této společnosti také bronzový chlapec od Miloše Zeta, dílo z roku 1963. Někteří turističtí průvodci sochu Mládí prezentovali jako jednu z významných pamětihodností hradního areálu. Sáhnout si na chlapcův penis prý nosilo štěstí. Podle další verze to pomáhalo při neplodnosti. Zajímavé jsou také okolnosti vzniku plastiky. Původní verzi sochy musel její autor Miloš Zet předělat do bezpohlavního provedení. Na nádvoří Starého purkrabství upraveného v šedesátých letech na Dům československých dětí se podle komunistických pohlavárů nahý chlapec nehodil. Traduje se, že byla změna provedena na přímou žádost manželky prezidenta Novotného. Časem ale dostal někdo „tam nahoře“ rozum a penis byl soše opět přidělán.