Půjčovna byla původně provozována panem Vozervským, pradědečkem nynějších provozovatelů. Ten jako válečný hrdina za zásluhy dostal nabídku od Prahy k provozu trafiky nebo půjčovny. On měl ale jasno. Krátce před touto nabídkou vyhrál v tombole na plese na Žofíně lodičku.
Vrátili se na stejné místo
Rodina jí úspěšně provozovala až roku 1950. Pak se pokusili přejít přes Československé hranice, ovšem celou skupinu udal převaděč, a rodiče byli uvězněni. Až v roce 1968 se vyskytla šance na emigraci do Austrálie. „Můj manžel, se kterým jsem se seznámila až v Austrálii říká - co nejdále do Moskvy,“ říká Ludmila Halamová, která se pak těsně po revoluci se svým mužem z opačné strany zeměkoule vrátila. Tehdy požádali úřady o opětovné otevření půjčovny na tom samém místě.
Svou živnost pak paní Halamová se svým mužem předala svým dětem, kteří jsou třetí, vlastně čtvrtou generací tohoto podniku. „Chcete historky? Tak to je klasika - korpulentní dáma vstane ze šlapadla moc rychle a pán, co jí doprovázel, který už v daný okamžik už stál, hodil záda do Vltavy,“ říká zeť paní Halamové Daniel Kredba, který se svou manželkou nyní půjčovnu provozuje.
Nouze o romantický dvojice není
Nejčastějšími zákazníky půjčovny jsou podle něj nyní cizinci, pak mimopražské rodinky, ale nouze prý není ani o romantický dvojice. „Hledají na řece klid, jsou nadšení z toho klidu. Praha je hlučná, plno turistů, smrad z aut, ale na řece to je úplně jiné,“ vysvětluje Kredba.
Řeku si oblíbili i mladí, hitem mezi mládeží je v létě po probdělé noci relaxovat na řece. Na řeku by podle něj měli vyrazit hlavně Pražané. „Ať si to Pražáci taky zkusí vyrazil na řeku, ať objeví svoje město jinak,“ uzavírá Kretba.
