Většina veřejnosti vás má za Ostravačku, ale není to tak, že?
Jsem s Ostravou tak neodmyslitelně spjatá, že vlastně nikoho ani nenapadne, že bych mohla být odjinud. Ale já přitom pocházím z jižní Moravy, narodila jsem se v Pohořelicích u Brna. Do Ostravy jsem se pak dostala s rodiči až v sedmi letech, když tam tatínek odešel jako horník za prací...
Vaše asi nejslavnější píseň Jednoho dne se vrátíš uzavírá i vaše nové album. Jak se dostala do vašeho repertoáru?
Když Ivoš Pavlík objevil v repertoáru Mireille Mathieu zpívanou verzi téhle melodie nazvanou Un jour tu reviendrans, okamžitě ho nadchla. Já jsem sice jeho nadšení příliš nesdílela, ale přesto jsem českou verzi v roce 1978 nazpívala za doprovodu Ostravského rozhlasového orchestru.
Jaký k ní tedy máte vztah dnes?
Kdybych tuhle píseň dneska na svých koncertech nezapívala, měli by posluchači pocit, že jsem je o něco podstatného ošidila. Vlastně žádný koncert se bez ní neobejde, i když já bych se třeba obešla (smích). Ale nejde to. Herec Jiří Sovák mi navíc před mnoha léty řekl: „Kdyby měl každý zpěvák v repertoáru jednu jedinou píseň, u které by už při vyslovení jejího názvu bylo všem jasné, kdo ji zpívá, mohl by být šťastný. A vám se to podařilo. Když se řekne Jednoho dne se vrátíš, každý ví, že je to Špinarka.“ Takže dneska s pokorou říkám: Jsem šťastná, že mám tuhle píseň v repertoáru.
Nyní hrajete s kapelou Adam Pavlík Band, kterou vede váš syn. Jaké to je?
Kapela je nejen mladá, ale úžasná. A ke svému překvapení jsem zjistila, že mám takovou spoustu dobrých starších písniček, že vlastně ani žádné nové nepotřebuji. Kluci jim jenom dají jiný drive, písně získají nový šmrnc a najednou vypadají jako aktuální novinky. Mám totiž k dispozici skladby, které lidé ani moc neznají a navíc v novém pojetí získají punc současného letopočtu. Jsem moc ráda, že se znovu dostanou na světlo světa a nezapadnou.
A jak vypadá spolupráce matky se synem?
Myslím, že je to úplně stejné, jako když jsem spolupracovala s jeho tátou. Jsou si totiž velmi podobní a blízcí.
Momentálně žijete nedaleko Ostravy, tedy za městem. Vyhovuje vám to?
Myslím, že odejít z města bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě. Nejdřív jsem si myslela, že tu bývalou zemědělskou usedlost koupím a opravím jenom pro víkendové pobyty. Abych je tam mohla trávit s vnučkou Johankou, která se tehdy právě narodila. Letos v prosinci jí už bude čtrnáct... Ale když jsem si tam sedla a rozhlédla se po kraji, řekla jsem si: Tak odtud mě už nikdo nikdy nedostane! Udělaly se podlahy, koupila jsem postel a kamna – a už jsem se odtamtud nehnula. Je to zvláštní.
V čem je to tedy pro vás lepší?
Najednou jsem strašně ráda, že ten barák na venkově mám. Jsem totiž taková kvočna, chtěla bych mít celou rodinu pořád kolem sebe. A oni sem všichni rádi jezdí. K tomu kolem dokola nádherná příroda, absolutní klid, dva psi, kočka... Říkám si, můžu si přát víc?
