Po dobu téměř dvou měsíců bude soubor složený z šesti profesionálních herců navštěvovat řadu měst a vesnic bez ohlášení. Bude záležet na ochotě místních radních, zastupitelů, zda kočovníkům vystoupení povolí, na zájmu publika a také na darech, kterými diváci pouliční umělce ocení. Herci putují po českých krajích s jednou mulou a vozem, nemají k dispozici žádné technologické vymoženosti, pouze nezbytné vybavení pro komunikaci s naší redakcí. Projekt umělecky zaštiťuje Boris Hybner.
"Po příjezdu do vesnice či městečka vždy najdeme náves či náměstí. Vyhledáme starostu a požádáme o povolení k provedení průvodu, představení a večerního programu. Po něm se snažíme všechny pozvat na večerní posezení u ohně. Hovoříme s nimi o představení, ale i o jejich pocitu z přítomnosti kočovné společnosti v jejich vesnici," líčí Těšínská. Během 52 dní chtějí kočovníci uskutečnit 40 představení, nejméně však dvacet. A o jaké představení půjde? O Čeltovu Lhotu, o mefistovského obchodníka pana Líbivého, jenž by po lidech chtěl, aby se tradic a zčásti i svobody vzdali. Proti němu však bude stát postava Blázna. Kdo bude úspěšnější? A jak budou úspěšní kočovníci na své cestě?
Soubor se vydal na cestu v pondělí 25. června, jeho první zastávkou byla vesnice Skorkov. O dalších městech a vesnicích již rozhoduje náhoda.
Dopis první: Vydáváme se na první štaci
"Po měsících příprav konečně nastává ta chvíle. Je neděle (24. 6.) podvečer, máme za sebou první představení. V pondělí po obědě se za námi zavře brána skorkovského statku a nám začne to pravé kočování! Zatím však všichni sedí kolem stolu sestaveného ze dvou koz a prkna, jedí gulášovou polévku, kterou nám uvařila skvělá místní paní poštovní, a povídají si s pár diváky, kteří přijali pozvání," píše ze Skorkova studentka pantomimy Tereza Těšínská. Se svým divadelním souborem se vydává na pouť po českých a moravských krajích, aby zjistila, zda je kočovný život dnes ještě možný. "Oheň hoří, pan Jirka (viz foto) hraje hospodské písně. Tak jako další místní nám pomáhal s přípravami. Jiří má ovšem osobitou zásluhu: postavil vůz. Jako první hmotnou odměnu za představení jsme dostali výborný domácí sirup. A další události? Mezi hlavní patří příjezd muly Karličky a cestovní horečka hlavního hrdiny představení Radka Pokorného – 39,5 stupně celsia!" píše Tereza. Radka (taktéž na fotografii) i ostatní členy souboru vám představíme v dalších zprávách z cest.
Dopis druhý: Hráli jsme před zámkem, čert nás nevzal
"Cesta ze Skorkova do Větrného Jeníkova proběhla s jednou obtíží, kteroužto byl prudký jeníkovský výstup. Mula Karlička ovšem s pomocí naší i dvou kolemjdoucích obstála skvěle. Zakotvili jsme před zámkem, kde jsme čekali na pana starostu Grubbauera. Nebyl doma, kdesi úřadoval. Po čtyřech hodinách jsme se dočkali a dostalo se nám milého přijetí, získali jsme místo na táboření i povolení k hraní před zámkem," píše nám studentka pantomimy Tereza Těšínská. Společně s ní Metro zkoumá, zda je možné v dnešní době ještě kočovat tak, jako kdysi. "A právě začalo pršet, místní děti se schovaly pod vůz, dospělí nad sebou drží plachtu. Oheň přesto hoří, můžeme psát dál. Událostí bylo mnoho – vítr, déšť, slunce, první mytí v rybníce, složení nové písně, průvod, představení. Větrní lidé z Jeníkova si naši přítomnost pochvalují, pomáhají nám a prozradili i pár místních rarit. Kousek od našeho tábořiště je židovský hřbitůvek založený v 17. století. V lese za školou mají ve skále zapomenuté kopyto čerta, jenž si vzteky příliš dupl. Nakonec vám musíme napsat o zámecké paní Božence (na fotografii s mým synem). Z bývalé zdravotní sestry, která nás do svého zámeckého bytu pozvala na kávu, se vyklubal neuvěřitelný klaun! Za vřelé přijetí Božence i Jeníkovským děkujeme. A zítra dál," loučí se Tereza.
Dopis třetí: Neděle byla dnem volna
"Nedělní ráno (1. července), táboříme na krásném místě. Posečené louky, potok, brod a kousek za lesem rybník Tuxa s vodou jako kafe. Neděle je dnem volna, jen dva šli předjednat hraní na zítra do blízkého Mysletína," píše ze své štace studentka pantomimy Tereza Těšínská. Ta se se svým souborem vydala minulé pondělí na štaci po českých a moravských vesnicích a městečkách, aby si sama vyzkoušela, jak lidé v dnešní době reagují na potulné umělce. "Pod plachtou stůl a lavice, kterou vyrobil náš bodrý kočí Jirka z toho, co kde našel. Stejně tak starou ceduli, kterou jsme přepsali na Čeltova Lhota (název představení), a dva ampliony, jež využijeme při průvodu. V pátek (29. června) jsme hráli v Ústí. Malá vesnička (240 obyvatel), a přesto přišlo asi třicet diváků. Jsme stále překvapováni nadšením a radostí, s jakou je naše kočování přijímáno. Pan starosta nás nechal tábořit na fotbalovém hřišti (viz foto). Včerejší přesun k našemu brodu byl dobrodružný – na polní cestě jsme dvakrát zabloudili a utrhl se nám vozík se senem. Nyní v kotlíku bublají fazole a brambory a my jsme zaživa požíráni ovády a komáry. Právě se vracejí vyslanci, zítra Mysletín," loučí se Tereza.
