Nový bestseller zavádí čtenáře do Afghánistánu. Metru ho představil jeho autor

I tentokrát Hosseini zavádí čtenáře do své rodné země, Afghánistánu, kde začíná příběh dvou malých, násilím od sebe odloučených sourozenců. "V roce 2008 jsem se dozvěděl o kruté realitě, jež panuje na afghánském venkově během mrazivých zimních měsíců. Některé rodiny nemají dostatek prostředků na to, aby před zimou a smrtí uchránily všechny své děti, a tak v touze zachránit všechny prodají jedno z nich bohatým rodinám v Kábulu," líčí Hosseini zkušenost, jež se stala inspirací pro jeho novou knihu A hory odpověděly. 

Khaled Hosseini Narodil se roku 1965 v afghánském Kábulu. Jeho otec byl diplomat, Hosseini tak žil i v Íránu a Francii.   Po sovětské okupaci Afghánistánu se rodina z Paříže už nevrátila. Naopak zamíří do USA, kde roku 1980 získává azyl.  V USA vystudoval medicínu, do vydání prvního románu se Hosseini živil jako lékař.

Cizincem ve vlastní zemi

O rok později, v době, kdy začal uvažovat o novém románu, měl jen jedinou představu: muž putující pouští s malým chlapcem a ještě mladší holčičkou. "Když jsem si tento obraz spojil s krutou realitou, o níž jsem slyšel vyprávět, sedl jsem si a dal se do psaní. V tu chvíli jsem už věděl, že jde o otce, jenž vede své děti do Kábulu, kde jedno z nich prodá," popisuje druhou kapitolu nového románu, což měla být původně jen povídka. "Pak jsem ale začal přemýšlet o dalších postavách, které mohly s dětmi během jejich celého života přijít do styku: o jejich otci, o nové rodině, o člověku, jenž tento obchod zprostředkoval…"

Kniha se tak rozrostla o velký počet postav a příběhů, jeden z nich obsahuje i výrazné autobiografické prvky. Líčí osud úspěšného lékaře, jenž přijíždí do Kábulu z amerického exilu po více než dvaceti letech. "Tato kapitola vznikla mnohem dřív, než jsem na románu začal pracovat. V roce 2003 jsem se objevil poprvé po 27 letech v Kábulu a zmítaly mnou smíšené pocity: toto je můj domov, místo, kde jsem se narodil, kde jsem se naučil mluvit, chodit. A přestože jsem stále mluvil persky, bavil se s lidmi, chodil po ulicích, uvědomil jsem si, že jsem v této zemi již cizincem. Ten hlavní šok – kulturní – však přišel při návratu do USA a byl mnohem větší, než zažívá v knize postava doktora," přiznává Hosseini, jenž se reakcemi některých kritiků, že píše o zemi, kterou opustil v 11 letech, nenechává odradit.

Mé knihy mohou vyvolávat kontroverze

Svými romány se ani nesnaží zalíbit samotným Afgháncům, důkazem toho jsou jeho dvě předchozí knihy, jež jsou mnohem syrovější a odkrývají řadu tabu. "Abych byl schopen něco napsat, musím podobné hlasy vypudit. Kdybych přemýšlel o tom, co tomu řeknou například čtenáři v Česku, ve Francii nebo i v Afghánistánu, pak by každá postava měla tisíc povah, protože čtenářům z každé země se bude líbit vždycky něco jiného. Ano, mé knihy mohou vyvolávat kontroverze, protože píšu o zemi, kde jsem nežil 37 let. Jde o dilema každého exulanta, který píše o své rodné zemi." Zároveň Hosseini zdůrazňuje, že nikdy nechtěl nikoho o Afghánistánu poučovat.

A hory odpověděly Khaled Hosseini Překlad: Miroslava Kopicová Vydává: Argo  Počet stran: 390

"Musím však přiznat, že mě těší, když dostanu dopis, v němž se mi čtenář přiznává, že do doby, než přečetl moji knihu, věděl o Afghánistánu jen to, že v horách se schovává Tálibán a země je jeden z hlavních exportérů drog na světě. Nyní poznává, že v Afghánistánu žijí normální a vzdělaní lidé, země má bohatou historii. Pak mám pocit, že jsem pro svou zemi udělal něco užitečného." Osmačtyřicetiletý Hosseini pracuje doma a píše zásadně na počítači. "Moje písmo je naprosto nečitelné, ani já sám nejsem schopen po sobě něco přečíst. V Afghánistánu se přitom každý snaží mít úhledné písmo, lidé jsou na to hrdí. Pamatuji si, jak si mě v Kábulu jednou zavolal učitel a řekl mi: Víš, Hosseini, ty se můžeš dostat daleko, nesmíš se však živit psaním," směje se spisovatel, jenž v roce 2004 pověsil svou původní lékařskou profesi na hřebík a věnuje se pouze psaní.

Složitá cesta za jménem

"Neznamená to však, že napíšu každý den kapitolu, jsou tací, já mezi ně ale určitě nepatřím. Píšu, dokud to jde. Nikdy netuším, jak daný příběh skončí." I když je jeho rodným jazykem perština, píše jen anglicky. "A hory odpověděly! je název, který Hosseini ve srovnání s předešlými knihami hledal dlouho. "Napsal jsem již spoustu kapitol a stále netušil, jak se román bude jmenovat. Lámal jsem si nad tím hlavu, až mi přišla do rukou jedna báseň od Williama Blaka, Chůvina píseň. Je to krásná báseň o chůvě, která pozoruje děti, jak skotačí na kopci, a vybízí je, aby šly už spát. Je zde cítit i jisté napětí, protože nad kopcem potemní nebe, proto má chůva o děti strach a volá je domů. Báseň pak končí veršem: A hory zní ozvěnou (u nás přeložil Jaroslav Skalický – pozn. redakce). Má kniha zní po celou dobu ozvěnami, jež ovlivňují životy řady postav, je plná vzpomínek," vysvětluje Hosseini, jak vznikl název jeho posledního románu A hory odpověděly.