Tuto středu 17. března oslaví v Praze nejen ona Den svatého Patrika. Patrona Irska bude pozítří připomínat třeba i zeleně osvětlená petřínská rozhledna.
Jak se irsky řekne: Šťastný Den svatého Patrika?
Beannachtaí na Féile Pádraig oraibh!
Co k svátku chystáte?
Každoročně hledáme způsob, jak svátek s Čechy a všemi přáteli na celém světě oslavit. Mezi naše nejviditelnější akce bude patřit projekt nasvěcování objektů zelenou barvou zvaný Global Greening. Letos se opět zeleně rozsvítí například petřínská rozhledna. Ve středu zveme všechny na návštěvu virtuálního #IrelandHouse. Program letošních oslav sdílíme na našem Facebooku a Twitteru @IrlEmbPrague.
Kolik je vůbec v Česku Irů?
Víme o tom, že je tu registrováno přes tisíc lidí, ale je tu i mnoho těch, kteří se zde od osmdesátých let usadili a jsou nyní českými občany. Spousta Irů zde také studuje a cestuje sem a zpět do Irska za obchodem.
O co letos přijdeme?
V minulých letech se v Praze připomínal Den svatého Patrika různými způsoby, oslavy zahrnovaly irské spisovatele, tradiční hudbu, tanec a dokonce i průvod. Naše národní gaelské sporty – fotbal, hurling a camogie – předváděl klub GAA Prague Hibernians, který pořád nabírá nové členy. Letos budou oslavy pouze on-line.
Škoda zavřených hospod. V těch irských musely být ale oslavy!
I když jsem měla na seznámení s Prahou před pandemií jen pár měsíců, bylo skvělé prozkoumat Prahu a další česká města s rodinou a přáteli. Společenský život a podnikání v irských hospodách byly pro toto město přínosem. Rádi jsme sledovali, jak si Češi a mnoho dalších národností užívali irské jídlo, pití a kulturu.
Co dobrého vlastně Patrik udělal pro Iry?
O tom, proč se Patrik stal svatým patronem Irska, existují různé dohady. Je vzpomínán proto, že přinesl křesťanství do Irska a sloučil ho s tradičnějšími částmi irské kultury. Podle jiného příběhu je Patrik spojován s rostlinou shamrock, tedy jetelem, neboť na trojlístku vysvětloval koncept Nejsvětější trojice. Patrik se narodil v římské Británii na konci čtvrtého století, v šestnácti byl unesen a převezen do Irska jako otrok. Unikl a poté se vrátil kolem roku 432, aby obrátil Iry na křesťanství. Než zemřel, založil kláštery, kostely a školy. Jeho skutečná hodnota tak není o historických detailech, ale spíše o inspiraci muže, který se vrátil do země, kde byl jako dětský otrok, aby podporoval rovnost a sdílel křesťanství.
Kdy se svátek slavil prvně?
První oslava jeho dne byla pořádána v Americe v roce 1737 spolkem Charitable Irish Society of Boston. Jak Irové pokračovali v emigraci během 19. a 20. století, brali ssebou i tu národní oslavu.
Velvyslankyní v Česku jste od září 2019, předtím jste pět let dělala to samé v Dánsku. Je to tu těžší?
To musíme udělat další rozhovor, až tu budu déle! Každá pozice, do které jsem byla jmenována, byla fascinující a náročná. Každá zahrnuje vytváření vazeb, a toho lze dosáhnout pouze nasloucháním, podporou a budováním užších vztahů. V Dánsku a na Islandu jsme s kolegy spolupracovali napříč nordicko-baltským regionem a vytvořili silné vazby. Stejný přístup je nyní v irsko-českých vztazích.
K Dánsku patří i Island. Povězte mi, co třeba může řešit Irsko na Islandu?
Island je od roku 1944 nezávislá země – je tedy jako Irsko a Česká republika. Historicky byl Island součástí Dánska do roku 1918, poté v personální unii s Dánskem do roku 1944. Irsko-islandské vazby sahají staletí do minulosti, oba ostrovy jsou nyní nezávislé a vysoce inovativní státy. Rozvíjíme užší vazby a máme co sdílet o změně klimatu a obnovitelné energii. Zajímavá genetická analýza ukazuje, že asi polovina žen a asi čtvrtina mužů na Islandu má gaelské, irské vazby.
Jak vnímáte Čechy?
Je zajímavé, že se ptáte, protože vazby mezi Českem a Irskem jsou dlouhé a rozsáhlé. Keltský kmen Bójů přišel do českých zemí ve druhém století před naším letopočtem ještě předtím, než se vydal směrem na západ do Irska. Na své cestě Bójové předali bohaté dědictví dodnes viditelné v místních názvech – Bohemia, Éire. Existuje mnoho fascinujících příkladů keltské kultury a dovedností, které najdete například v Národním muzeu v Praze a v Národním muzeu Irska.
Udělali na vás Češi dojem? Čím nejvíce?
Zatím na mě udělaly dojem znalosti a dovednosti českých lidí, které dokládají vaše inovace a průmysl, výborná reputace vašich univerzit a výzkumných pracovníků, výjimečné kulturní talenty světové úrovně. A krásná města, architektura světové úrovně a krajina.
Jak je na tom Irsko v boji proti koronaviru? Například oproti Česku?
Pro všechny lidi a regiony po celém světě je to hluboce smutné a stresující období. Pandemie znamená, že sdílení našich odborných znalostí a spolupráce je důležitější než kdy dříve. Na naše pracovníky v první linii, na irské a české občany je vyvíjen silný tlak a nové mutace vyžadují, abychom byli opatrní a chránili ty nejzranitelnější, abychom zůstali zdraví až do očkování. Je tedy důležité, abychom přemýšleli o tom, co děláme a jak projdeme každým dnem. Zaměřme se na to, abychom zůstali v bezpečí a navzájem se chránili.
Jste současně také velvyslankyní Irska na Ukrajině, proč to tak je?
V současné době plánujeme otevření našeho prvního irského velvyslanectví v Kyjevě, takže budu poslední irskou velvyslankyní na Ukrajině se sídlem v Praze. Jsme nyní zaneprázdněni prací na tomto otevření, které proběhne na jaře tohoto roku. Ukrajina se může podělit o značné zkušenosti s východním sousedstvím, se svojí přípravou na vstup do Evropy a svou zelenou transformací.
Váš muž měl zajímavého tatínka. Desmond Arthur Peter Leslie byl britský pilot, filmař, spisovatel, ale i hudebník, který vynalezl vícestopý mixážní pult. Jaké stopy to zanechalo ve vaší rodině?
Můj syn Luke a dcera Leah mají to štěstí, že zdědili tvůrčí talent ze všech stran rodiny. Jejich zesnulý dědeček Desmond byl bratrancem Winstona Churchilla, takže jsou živým americko-anglo-irským mixem. Jejich zesnulá babička Agnes Bernauerová uprchla z Berlína koncem 30.let do Londýna. Byla kabaretní umělkyní, provdala se za Desmonda, přestěhovala se do Irska a sdílela své jedinečné židovské rakousko-německé zkušenosti. Luke je filmař a Leah pracuje v Národní knihovně Irska jako spisovatelka a digitální manažerka.
Co považujete za nejtěžší část vaší práce v Česku?
Jako mnoho mých kolegů, zejména v této době, si děláme starosti a chybí nám naše rodiny, přátelé a kolegové. Všichni hledíme vstříc budoucnosti, ve které se budeme moci bezpečně navštěvovat a všechny naše země budou moci ještě více spolupracovat s Českou republikou na oživení, které po této pandemii všichni potřebujeme.
Velvyslanectví v Praze sídlí v krásném domě na Malé Straně. Kde máte pracovnu?
Velvyslanectví sdílí prostor v barokní budově z roku 1671, takže máme štěstí, že jsme v centru a v dochozí vzdálenosti od mnoha důležitých kontaktů. Moje kancelář má výhled do zahrady a tamní kašna byla během těchto dlouhých měsíců rozhodně zdrojem klidu. Těšíme se, že se tam setkáme s čtenáři Metra, až to bude opět možné.
Paní velvyslankyně, co byste našim čtenářům ještě vzkázala?
Že jsem se na tento rozhovor moc těšila a že budeme na velvyslanectví moc potěšeni, když se nám vaši čtenáři ozvou. Třeba na twitterovém účtu @irlembprague. Děkuji, že jste mne oslovili v této době těžké pro Iry, Čechy a všechny naše přátele po celém světě, kdy jsme všichni zasaženi mimořádnými výzvami pandemie.
Strážce streamu
