Co víme o římských radovánkách?
Šlo o dva svátky. Jednak o Floralia, což byly slavnosti, či spíše hry na počest Flóry, bohyně květin. Veselice trvaly několik dní a o jejich organizaci se starali zvláštní úředníci z řad plebejců. Hry tedy měly lidový charakter, jejich součástí byla také divadelní představení.
A ten druhý svátek?
Nazýval se Maiouma, jednalo se o slavnosti na počest Dionýsa a Afrodity. Za vlády císaře Konstantina na počátku 4. století byla Maiouma coby údajně příliš prostopášná dokonce zakázána, což je v pozdním, mravně dosti pokleslém Římě, opravdu co říct.
Přenesla se tradice i mezi barbary?
To, co pro Řím, platilo do velké míry i pro různé pohanské národy a kmeny, ať již keltské, germánské či slovanské. Jako výrazně méně civilizačně vyspělé byly ještě více svázány s přírodou a oslavy jara a plodnosti tak u nich hrály o to větší roli.
Jak na tyto zvyky reagovala přísná křesťanská víra?
Církev se snažila čelit vytvářením vlastních rituálů, jimiž se pokoušela ty původní pohanské nahradit, alternovat či alespoň doplnit. Krásně je to vidět v případě Velikonoc, jednoho ze dvou největších křesťanských svátků. V nich se snoubí dodnes tradice křesťanská s tou pohanskou.
Jaké najdeme pohanské prvky v prvomájových zvycích?
Třeba stavění májek, tedy ozdobeného kmene stromu vztyčovaného na vesnicích, je známo i z Velké Británie. Tam odpovídalo staletým tradicím symbolizujícím zisk požehnání ducha lesa. V Čechách bývají májky spojeny se zvyklostí jejich hlídání, kdy pro vesnici je její ukradení okolními jednou z největších potup.
Kdy a jak se do Prvního máje vnořila oslava lásky?
To je neodbytně spojeno s postavou Karla Hynka Máchy, jenž žil v letech 1810 až 1836. Mácha se díky své básni Máj stal záhy jedním ze symbolů zamilovaných. V Praze se pak Máchův odkaz pojí s Petřínem, pod nímž, na Malé Straně, se Mácha narodil a na němž má i sochu.
S Prvním májem souvisí i majálesy, tedy studentské oslavy jara. Kam sahají jejich kořeny?
Původ majálesů je prokázán minimálně do 18. století, pravděpodobně však ještě podstatně dále. V 19. století se staly součástí národnostního česko-německého zápasu a v poněkud oslabené podobě pokračovaly i v době první republiky.
Jak se jim dařilo po únoru 1948?
Za komunistického režimu byly několik let zakázány a neoficiálně obnoveny byly až ke konci 50. let. Oficiální povolení vydal režim až v roce 1964 v ovzduší začínajícího uvolnění. Už rok na to se odehrál zřejmě ten nejslavnější, kdy byl jeho králem zvolen americký beatnický básník Allen Ginsberg. Ten byl posléze vyhoštěn z republiky a majáles se tak stal opět „podezřelým“.
Došlo k okamžitému zákazu?
To až za rok, kdy majáles doprovázela velká kritika režimu ze strany studentů. Nicméně jeden se přesto konal ještě v roce 1968, ale pak až do konce komunistického režimu žádný. To ale hovoříme o majálesech v Praze – slavily se i v řadě dalších měst republiky, někde i v roce 1969.
Za bývalého režimu splýval První máj se Svátkem práce. Ten má jaké podhoubí?
Ve druhé polovině 19. století začalo dělnické hnutí dosahovat úspěchů – z našeho dnešního pohledu naprosto základních samozřejmostí, jako třeba omezení dětské práce. V tehdejší době však šlo o opravdové průlomy. Jedním z těchto požadavků byla i osmihodinová pracovní doba, kterou si vytyčily za cíl odbory v USA. Dne 4. května 1886 se konala manifestace za tento požadavek na chicagském náměstí Haymarket.
Co se odehrálo?
Když policie začala dav rozhánět, do jejích řad byla vržena bomba. Ta usmrtila sedm policistů, následovala střelba a přesně nezjištěný počet mrtvých protestujících. Z činu bylo následně obviněno několik anarchistů, většina dostala trest smrti. Jejich vina je dodnes zpochybňována. O dva roky později se konaly stávky a demonstrace po celém území USA a v roce 1889 zavedla 1. květen jako Svátek práce druhá internacionála.
Kdy se svátek vžil v českých zemích?
Čeští dělníci jej slavili již na přelomu století. Zajímavé je, že shromáždění různých dělnických stran probíhala často odděleně. Na jednom místě sociální demokraté (jako představitelé internacionálního dělnického hnutí), na druhém národní socialisté (za nacionální české dělnické hnutí). Podobně si za první republiky samostatné aktivity organizovala obvykle také komunistická strana.
Která získala po únorovém puči monopol...
Komunistické režimy mají jednu takřka neuvěřitelnou vlastnost: zničit každou, byť hezkou myšlenku, naprosto ji zprotivit lidem. Ze Svátku práce se stal jeden z ritualizovaných obřadů československého režimu, doprovázený povinnými slavnostmi typu pionýrských stráží, alegorických vozů, slavnostních schůzí, projevů pohlavárů. Nechci tím říct, že by neexistovali lidé, kteří si svátku vážili, to jistě existovali. Ale většině společnosti byly tyto oslavy právě svou podobou, troufám si říct, velmi „proti srsti“. Důsledkem byl pak zásadní, možná až nespravedlivý úpadek tohoto svátku po roce 1989.
Strážce streamu
