Velikonoce. Jaký má tato složenina původ?
Český název je odvozený od velké noci s odkazem na vigilie, tedy noční bdění s modlitbami. Ty jsou přípravou na velký svátek mezi Bílou sobotou a Velikonoční nedělí.
Jde o pojmenování ryze české?
Je zajímavé, že termín Velikonoce užívají zejména středoevropské slovanské jazyky, zatímco v západních zemích se neujal. Třeba němčina či angličtina vycházejí ze starogermánského označení pro červánky či rozbřesk – termíny Ostern (německy) či Easter (anglicky) patrně souvisí s označením starogermánské oslavy příchodu jara. A například románské jazyky se drží více původního označení židovského svátku pesach, které přešlo do řečtiny i latiny jako „pascha“.
Do jaké míry Velikonoce souvisí s židovskou tradicí?
Svátek pesach (v hebrejštině slovo znamená přechod) je v judaismu slaven na památku vyvedení Židů z egyptského zajetí. Patří k takzvaným poutním svátkům a stejně jako křesťanské Velikonoce je svátkem pohyblivým. Podle židovského kalendáře se slaví od 15. do 21. či 22. dne měsíce nisanu (prvního jarního měsíce v judaismu).
Jaké má pesach dějepisné pozadí?
Historicky odpovídá událostem popisovaným v biblické knize Exodus, jejímž ústředním hrdinou je Mojžíš usilující o propuštění Židů ze služeb egyptského faraona. Protože se ale faraon Mojžíšovým žádostem vzpíral, byl Egypt postižen deseti ranami – živelnými katastrofami – a nakonec také pobitím všeho prvorozeného. Pesachu se někdy také říká svátek nekvašených chlebů podle toho, že Hospodin ustanovil, aby Židé odstranili ze svých obydlí vše kvašené a při hostině před odchodem z Egypta jedli pečeného beránka a nekvašený chléb.
Které naše velikonoční symboly a zvyky jsou původně židovské, případně předkřesťanské?
Z židovské tradice přešlo do křesťanství pečení beránka, nejen toho ze sladkého těsta, ale také jako zvláštního velikonočního jídla. Mimochodem i některé z křesťanských církví připravují pro své členy připomínku poslední Ježíšovy večeře – pečeného beránka s chlebem. A co se týče předkřesťanských, pohanských tradic? Ty se ve slovanském a germánském prostoru promísily s těmi křesťanskými a dnes jsou v podstatě neoddělitelné – pomlázka nebo řehtačka.
Co představuje pomlázka?
Má dva významy. Je tak označována koleda, při které chlapci obcházeli stavení a stejně jako o Vánocích žádali obdarování. Pomlázkou ale u nás rozumíme zejména spletené mladé proutí, jímž při koledě koledníci šlehali dívky a ženy, aby jim „popřáli“ dobré zdraví, krásu a plodnost, snad právě s odkazem na mladé rašící pruty, z nichž měla přejít síla na vyplácenou ženu. Původ tohoto zvyku není historicky vysledovatelný, ale pravděpodobně je starou slovanskou tradicí spojenou s oslavou příchodu jara. I když je možné předpokládat, že tento zvyk mohl původně existovat u většiny středoevropských slovanských kmenů, do moderní doby se udržel pouze v Čechách, na Moravě a Slovensku.
A co řehtačka?
Během Velikonoc se naposled zvoní při večerní čtvrteční mši a poté až do velikonoční vigilie zvony nezní. Podle lidové tradice se říká, že zvony odletěly do Říma. Řehtání na dřevěné nástroje tak jednak svým způsobem nahrazovalo zvonění, jednak bylo spojováno se zvykem vyhánění Jidáše, Ježíšova zrádce, a chlapeckou obchůzkou.
Kdy se Velikonoce začaly slavit v českých zemích, za jakých okolností?
Velikonoce se slavily od počátku christianizace české a moravské společnosti, tedy od raného středověku. Svátky byly ctěny původně hlavně v rámci církve. Teprve ve vrcholném, spíše až pozdním středověku se na připomínce pašijových událostí (Ježíšova velikonočního příběhu) a zmrtvýchvstání Krista podíleli také laici. Postupně ale takové oslavy získávaly na oblibě a stále více se přenášely z kostelů a klášterů do veřejných prostor. Velikonoční hry, které původně hrávali žáčci kapitulních či farních škol, přejali za své i běžní farníci. Tak byla například pořádána procesí napodobující Ježíšův příjezd do Jeruzaléma, kde měl být vítán palmovými ratolestmi. Farníci prý přecházeli za hranice své farnosti, odkud se ve slavnostním průvodu vraceli zpátky s požehnanými ratolestmi, v české tradici nejčastěji s kočičkami, zpět do svého kostela. K tomu se pak připojovaly i lidové hry, jako třeba Hra o třech Mariích nebo i žertovný a satirický Mastičkář, z nichž se postupně vytrácela vážnost a důstojnost a převážila zábava.
Jak se proměňovaly velikonoční zvyky směrem k současnosti?
Postupně sláblo provozování velikonočních her. Udržovaly se naopak tradice spojené s lidovými zvyky, jejichž počátek spadá do předkřesťanského období, jako například omývání čerstvou vodou brzy ráno na Velký pátek, které mělo zaručit na příští rok dobré zdraví, nebo víra v to, že v tento den se otevírají hory a vydávají své poklady, jak to zvěčnil Karel Jaromír Erben ve svém Pokladu. Stejně tak jsou dodnes živé rozmanité pověry – třeba že praní prádla o Velkém pátku přináší neštěstí. Církev tyto praktiky kritizovala, ale zásadně se proti nim nestavěla. Většina z nich totiž byla časem převyprávěna do příběhu spojeného s utrpením Krista.
