Když nevíte, jak polidštit příběh o bandě slovenských gangsterů, kteří v posledních měsících před uzavřením hranic pašují cigarety na Ukrajinu, vezměte to přes rodinu. Na tuhle osvědčenou filmařskou kartu vsadil slovenský režisér Peter Bebjak. O tom, že uspěl, svědčí nejen fakt, že film získal na festivalu v Karlových Varech Cenu pro nejlepší režii, ale také úspěch ve slovenských kinech, kde patří k nejnavštěvovanějším snímkům.
Dramatický snímek se odehrává na východním Slovensku v létě 2007. Republika za pár měsíců vstoupí do schengenského prostoru a práce na posilování slovensko-ukrajinské hranice téměř finišují. Pro otce početné rodiny a hlavu organizovaného zločinu na východním pohraničí Adama Krajňáka, kterého ztvárnil slovenský mačo Tomáš Maštalír, začínají pěkně rušné časy.
Nejen že se chce jeho těhotná nejstarší dcera Lucia vdávat za místního smolařského naivku Ivora a ukrajinský parťák Jona kvůli vlastní touze po penězích Krajňáka stále přemlouvá k rozjetí většího byznysu nejen s pašovanými cigaretami, které gang označuje krycím jménem rakovina, ale také lidí a narkotik. Kvůli nehodě mu na krku navíc zůstal viset čerstvý dluh vůči ukrajinskému bossovi Krullovi, který se s ničím dvakrát nepáře.
Čára/ČiaraFilm bude mít v českých kinech premiéru příští čtvrtek 26. října. Ve slovenských kinech měl premiéru 3. srpna. Doteď ho navštívilo více než tři sta tisíc diváků. Film Čára se natáčel na více než čtyřiceti místech převážně na východním Slovensku. Náročné byly scény s topením lidí v jezeře. Natáčení probíhalo v listopadu, herci a kaskadéři tak museli lézt do osmistupňové vody. |
Ústředním motivem filmu Čára je především boj hlavního hrdiny mezi tím, co je pro něj morálně ještě relativně v pohodě, a co už je za pomyslnou „čárou“. S podobnou metaforou si pohrávají nejen samotní tvůrci, ale i záporácký boss Krull, který ji používá jako hranici mezi důvěryhodným a nedůvěryhodným kšeftařem.
Ačkoliv se Čára na začátku tváří jako supervážný krimi thriller, dojde tu i na humor, který funguje mnohem lépe, než je český divák zvyklý z tuzemské tvorby posledních let. Právě brutalita, která se občas chytře promísí s gagy ne zcela bystrých mafiánských kolegů či policistů, dělá z Čáry něco víc než jen temnou gangsterku. Klidně bych si dokázal představit, že by tvůrci mohli hlášek a humoru po vzoru amerických kriminálek ještě malinko přidat. Třebas scéna, kdy naivní Ivor odříkává vkleče s prstýnkem v ruce Krajňákovi veršovanou žádost o ruku jeho dcery, zatímco na pozadí probíhá bitka Krajňákových kumpánů, skvěle funguje. Možná právě proto, že hlavnímu hrdinovi během celého filmu příliš do smíchu není. Na druhou stranu ale platí, že dobrého pomálu.
Vyloženě trefou do černého je ve slovensko-ukrajinském filmu obsazení. Tou největší je především svěření hlavní role temperamentního drsňáckého vůdce s měkkým srdcem, který se nebojí dát „po prstech“ i svým nepoctivým spolupracovníkům. Tomáše Maštalíra měl český divák možnost zaregistrovat v nedávno běžícím slovenském krimi seriálu Za sklem či před pár lety v roli doktora Ludského ve stejnojmenné sérii.
V Čáře je to právě on, jehož charisma táhne většinu snímku. Jeho žena v podání Zuzany Fialové se nezvládá na plátně jen svlékat, ale i poměrně slušně hrát, výraznou roli má také „matka rodu“ v podání Emílie Vášáryové. Ačkoliv se má na první pohled zdát, že největší tvrďák ve filmu je právě Krajňák, z několika málo dialogů, které zde pětasedmdesátiletá herečka pronese, je divákovi jasné, kdo má z osazenstva Čáry největší „koule“.
Na konci února vyhlásí americká Akademie filmových umění a věd na ceremoniálu v losangeleském sále Dolby Theatre držitele prestižních ocenění známých jako Oscar. Členové slovenské akademie vybrali z jedenácti přihlášených slovenských filmů, které splňují podmínky určené Akademií filmových umění a věd, Čáru jako snímek, který za Slovensko pošlou do boje o zlatou sošku v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Zda má šanci na cenách uspět, je otázkou, na jejíž odpověď si budeme muset ještě pár měsíců počkat. Ve snímku se ale chytře mísí nejen pro Američany exotická příchuť, ať už v mentalitě lidí, přírodě či všudypřítomném folkloru, spolu s poměrně jednoduchým přímočarým dějem. Proto by mohl snímek v době obliby severských detektivek a gangsterek akademiky zaujmout.
Snímku Čára nelze upřít vtahující atmosféru, kterou podporuje skvělá hudba, pobíhající romské děti, záběry starých domů, kostelů i přírody. Až na jeden hluchý moment v poslední třetině filmu jde o svižný snímek se zábavnou hlavní postavou i dobře načasovanými fóry. Některé dějové linky i vztahové souvislosti by neškodilo dotáhnout a přidat nějakou tu akční rvačku, na druhou stranu, v kolika gangsterkách jste viděli, aby ústřední píseň, v tomto případě lidově laděnou hitovku „Hej, sokoly!“, zpíval na pódiu hlavní filmový drsňák?
