Když se florbalový reprezentant Štěpán Slaný před lety seznámil se svou ženou, ani netušil, že mu to změní život víc, než je u vztahů běžné. Na seznámení se s jejími rodiči musel jet až ke krajanům žijícím v rumunské vesnici Eibenthal v oblasti Banát.
Během 19. století bylo do tohoto území na hranicích se Srbskem odstěhováno několik set Čechů. „Něco málo jsem o Banátu věděl, na gymplu jsem vyhrával i zeměpisnou olympiádu. Bral jsem to jako fakt, ale netušil jsem, že bych se tam někdy jel podívat nebo mi to bylo takhle blízké, ale když mi to takhle spadlo do klína,“ vzpomíná Slaný. Kromě rodinné přízně přišel v těchto končinách i ke kamarádovi Tiberiu Pospíšilovi a ještě společně se svým bývalým spolužákem Janem Dubnem z Česka se zrodil nápad pořádat v místě festival. První ročník se konal v roce 2012.
„Většina lidí tam jede se stejným vědomím, jako já kdysi – jedu do krásné komunity. Vůbec netuší, že to bude tak hluboký zážitek. Pokud ovšem přijíždíte nastaveni na to, že to chcete a dokážete vnímat. Je to české kulturní dědictví, které bohužel není oficiálně uznané,“ dodává.
Nejprve autobusy, poslední léta čím dál delším vlakem převáží pořadatelé do vesnice Eibenthal hudebníky, jejich fanoušky, další zajímavé osobnosti na besedy, i věrné fanoušky. „Devětadevadesát procent návštěvníků se přijede bavit, za ta léta jsme tam neřešili žádné pranice či jiné konflikty, a pokud ano, problémové jedince si umravnila buď kapela, nebo její fanoušci,“ doplňuje Slaný.
Ačkoliv je podle svých slov už brán jako místní, ze začátku se potýkal i s nedůvěrou. „Na první schůzce před lety jsme jim říkali, že tam přijede 400 lidí a že si pro ně mají připravit třeba jídlo a pití. Nevypadali, že tomu věří. Když se druhý den opravdu desítky lidí valily vesnicí, všichni byli nalepeni u oken. Další den si jedna babička vyndala před chalupu navařená jídla, ostatní to viděli a přidali se,“ vzpomíná. „Následující rok jsme jim říkali, že mají dát stejné ceny, ale nedali si poradit. Přepálili je a byli naštvaní, že toho moc neprodali. Další roky už uměli najít nějaký balanc,“ vypráví o získávání zkušeností pro starousedlíky.
„Rozvoj šetrné turistiky musí mít hlavu a patu. Je to jediná možnost, jak tamní komunitě pomoct. Často se mě lidé ptají, co mají přivézt. My jim ale nechceme věci dávat zadarmo. Lidem tam říkáme, ať si pro turisty připraví suvenýry – marmelády, slivovici, medy – a návštěvníkům, kteří sem jezdí i mimo festival, říkám, ať se u místních ubytují a tyto věci si od nich koupí,“ doplňuje Slaný s tím, že takto místní učí podnikat, aby si peníze zasloužili.
„Občas se tam někdo jede podívat jako do skanzenu, lidi si nafotí a utáboří se ve stanu za vesnicí, tudíž neutratí ani korunu. Po návratu pak sepisuje statě o tom, kam se Banát řítí. Jsou lidé, kteří si myslí, že i kvůli nám se změnil k horšímu. Už tam není tak nedotčený kraj, jako když tam někteří začali jezdit v 90. letech. Na domech jsou satelity, lidé mají mobily. Myslím si ale, že i oni mají právo na moderní život,“ říká.
Samotný hudební festival si získal renomé. V současné době mají pořadatelé na výběr až ze 400 hudebníků, kteří by tam chtěli hrát. „Ačkoliv jsem původem sportovec, myslím, že za léta jsem se naučil se slušně orientovat i v hudbě,“ usmívá se Slaný. „Máme ale na vystupující trochu jiná měřítka. Říkáme, že každý hudebník by měl přivézt alespoň čtyři fanoušky. Kolikrát jich jsou ale desítky. Takoví jsou pro nás hvězdami, protože nám společně se svými posluchači pomáhají šířit naši myšlenku a známost o tomto místě,“ přibližuje Slaný a dodává: „To území má obrovský potenciál. Pořád ale platí, že Banátu chceme víc dávat, než si z něj brát.“
Mnoho informací o Banátu se dá najít na webu www.visitbanat.com.
