Platíme daně, tak ať se o naše zdraví stará stát, myslí si Češi

Když se Čechů zeptáte, jak moc se starají o svou kondici, hlavně tu fyzickou, vyčlení na to ze svého času asi deset procent. Alespoň tato hodnota vyšla z průzkumu, který zpracovala NN Životní pojišťovna jak v rámci Evropy, tak pochopitelně i v Česku.

„Zdraví není nějaká činnost od do, je to součást životního stylu,“ tvrdí Marek Holeček, přední český horolezec, který se naposled „proslavil“ složitou záchrannou akcí v Pákistánu, kde uvízl ještě s kolegy při sestupu z hory. Podle Holečka se nedá zjednodušeně říci, že je v jeho případě zdraví priorita. „Nejsem schopen to percentuálně vyjádřit. Pokud se v životě něčím zabýváte, máte nějaký cíl, je to součást toho celého snažení,“ myslí si známý horolezec Holeček.

Starost o to, v jakém stavu mám tělo, je podle psycholožky Barbory Janečkové příliš jednostranný pohled na tuto problematiku. „Když se o tom s lidmi bavíte, zúží to obvykle na nějakou lázeňskou péči, na návštěvy u lékaře. I proto vychází, že lidé o sebe nejvíc pečují až v důchodu, kdy mají konečně čas,“ říká Janečková. Ale péče o sebe sama, o své zdraví, se podle ní nedá vymezit jen návštěvou fitness, bazénu či jiného cvičení. Do hodnoty zdraví patří i to duševní. „Znamená to třeba se něco nového naučit, že můj vlastní život bude ve všech směrech vyrovnanější,“ dodává pro deník Metro Janečková.

Netušíme To, v čem nemají Češi úplně jasno, jsou náklady na zdravotní péči. Přehled mají o cenách u stomatologů. Jiné ceny zdravotní služby nebo finanční hodnota sociálních služeb jim unikají. Celoměsíční pobyt v domově pro seniory vychází na 15 až 20 tisíc korun. Představa Čechů je kolem jedenácti tisíc korun. O důstojné stáří se postará stát. To si myslí asi polovina Čechů. V případě invalidity se na stát spoléhá 57 procent lidí. V Česku je sedm zdravotních pojišťoven. Průměrné výdaje každé z nich na jednoho pojištěnce dosahují momentálně necelých třicet tisíc korun ročně.

Hýbat se až v důchodu? To jste mimo
Více si hlídat stav tělesné schránky, více pečovat o zdraví, to je něco, co spojujeme často až se seniorským věkem 65 plus. „Jenže starat se o zdraví až po pětašedesáti, to je, jak se v angličtině říká, over. Pozdě. Mít zodpovědnost za vlastní zdraví, to znamená začít s tím už mnohem dříve. A dá se to i naučit,“ trvá na takových zásadách Taťána Gregor Brzobohatá, jež se ve své nadaci stará především o seniory, kteří se ve stáří obtížně vyrovnávají s nemocemi, sociální situací nebo osaměním.

Nespoléhejte se na stát. To je motto podle Petra Němečka, ředitele externí distribuce v NN Životní pojišťovně. Neříká to jen proto, že je „pojišťovák“. Češi ale stále žijí v přesvědčení, že když si celoživotně platí sociální a zdravotní pojištění, ať se pak stát taky postará.

„Důležité je budovat si kolem sebe, hlavně v rodině, vztahy, které nám pak ve stáří pomohou. Být spokojený a mít kolem sebe spokojené lidi,“ říká Němeček. Z profesní stránky si samozřejmě uvědomuje, že pojišťovny se se svými klienty setkávají prakticky jen v případě, že nastane nějaký problém. „Taky bych byl raději, kdyby přišel pan XY a řekl, že je mu 65 let a že o sebe pečuje a že mu nic není,“ připomíná Petr Němeček. I proto se pojišťovny snaží stále víc posilovat segment nejrůznějších bonusů pro ty, kteří si připlácejí na životní pojištění a není jim jedno, v jakém stavu je jejich tělo i duše.

„Modelový příklad. Klient má nadváhu, dostane nabídku, že se mu na rok, dva nebo tři upraví výše pojistky na standardní výši, když za tu dobu zhubne. Pozitivní motivace je pro mnohé inspirativní,“ dodává Němeček.

Češi žijí déle, ve zdraví ale už 60 let stále stejně
Průměrný věk se v české kotlině zvedl za posledních třicet let u mužů o sedm let, u žen o šest let. Jenže ženy se v průměru dožívají 82 let, muži o šest roků méně. Co se ale nemění, to je seniorský život ve zdraví. Průměrný český muž žije bez závažnějších zdravotních potíží asi do šedesáti let, zbylých patnáct let už žije hlavně díky poměrně špičkové lékařské péči, kterou, i když na ni nadáváme, stále máme. Ženy žijí zdravé asi do dvaašedesáti let, pak je v průměru čeká „nemocných“ více než dvacet let. Pozoruhodné je srovnání se stejně starými lidmi u nás a ve Švédsku – tam se dožití ve zdraví prodloužilo od roku 1962 o devět let, u nás zůstalo na stejné úrovni.

Že se ale stát kompletně o jejich zdraví nepostará, to si podle psycholožky Barbory Janečkové současná mladá generace myslí stále víc. „Při terapiích se s tím setkávám stále častěji. Mladí vědí, že to všechno bude na nich, že stát asi na všechno mít nebude,“ potvrzuje vlastní zkušenosti psycholožka.