Po chodnících se řítí metráky sdílených kol a koloběžek. Kdy zabijí prvního chodce?

Cyklistka na úzkém chodníku na jednom z mostů přes Vltavu v Praze. „Na růžovým kole po chodníku jezdit smím,“ argumentuje blondýna arogantně, když jí chodci vytýkají, že se má přesunout do vozovky.

Neznají předpisy?
S vědomostmi o silničním provozu bývají cyklisté, podobně jako jezdci na skutečných i elektrických koloběžkách, na štíru. I když většina z nich má řidičák. Zákony posuzují koloběžku jako jízdní kolo. Spadají tedy pod paragrafy 57 a 58 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Pro koloběžkáře z něj vyplývá, že v silničním provozu musí dodržovat stejná pravidla jako cyklisté.

To mimo jiné znamená, že nesmějí jezdit po chodníku, stejně jako nesmějí jezdit přes přechod, ale kolo či koloběžku jen vést. Pokud je například na vozovce vyznačený cyklopruh, jsou povinni jet v něm. Jenže policisté většinou koloběžkáře na chodnících „nevidí“. Zdá se, že vyhlášku neznají ani oni sami.

Deník Metro vytáhl váhu Jak jsme hodnotili hmotnost kol, elektrokol a „koloběžek“? Potřebovali jsme cestovní váhu s limitem 50 kilogramů a popruh od brašny. Termín „koloběžka“ je v uvozovkách záměrně. K jízdě nepotřebuje jezdec nohy, nemusí se odrážet. Jede díky elektromotoru. Sdílená kola a „koloběžky“ jsou standardně těžší. Mají robustnější ocelové konstrukce, aby vydržely i humpolácké zacházení. Váha elektrokol i elektrokoloběžek významně navyšuje hmotnost baterie. „Koloběžky“ také mají většinou plné pneumatiky, předchází se tím problémům s případným proražením pláště. Hmotnost strojů uvádějí jednotliví provozovatelé jen výjimečně. Plná pneumatika přispívá k jejich větší váze. První generace sdílených „koloběžek“ vážila podle dostupných údajů kolem 15 kilogramů. Minulé i ty současné jsou konstruované na váhu jezdce do 100 kilogramů. „Koloběžky“ jsme vážili snadněji, stačilo popruh váhy omotat kolem řídítek, zvednout pár centimetrů nad zem a po pár vteřinách se váha ustálila. Kola se váží hůř. Ta sdílená (i elektrokola) mají „dámský“ rám, nelze proto váhu připevnit na nějaké vysoké centrální těžiště. Proto jsme využili popruh od tašky na přenosný počítač, uvázali pod sedlo a na řídítka a teprve potom na natažený popruh připevnili turistickou váhu.

„Těžko říct, jestli může nebo nemůže jezdit po chodníku, my v tom moc jasno nemáme, kam to vlastně zařadit,“ říká upřímně policista u pražského Masarykova nádraží při kontrole zahraničního turisty na koloběžce. Jenže pravidla existují a jsou jasná. Materiál pod názvem Metodika ke kontrole jízdních kol vybavených dodatečně pomocným motorkem (motorová koloběžka) a jízdních kol s elektrickým motorkem vznikl v srpnu 2020 a vytvořilo ho ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky.

Odborníci přes dopravní bezpečnost se ale na užívání vratkých koloběžek dívají přísněji než policie. „Zvláště děti berou elektrokoloběžku jako hračku. To už neplatí. Koloběžky jsou už na úrovni motorových vozidel. Lidé, kteří na ně stoupnou, jsou prostě řidiči,“ říká českobudějovický krajský koordinátor Besipu Václava Kovář.

Smrtící kinetická energie
Jak ukazují pražské statistiky, pouhých pět procent cyklistů, které policie nachytá při jízdě na chodníku, dostane pokutu. Zbytek hříšníků trestají policisté domluvou.

Otesánkové Téměř 38 kilogramů jsme navážili u zeleného sdíleného elektrokola provozovatele Bolt. Jednalo se o nejtěžší ze sdílených kol, které jsme vážili. Bytelná stavba, těžká baterie, navíc košík na předním blatníku na případný náklad. S osmdesátikilovým cyklistou může takový prostředek vážit až 150 kilogramů. Pro srovnání hmotnosti uvádíme váhu e-Babety, skútru, který spadá už do kategorie malých mopedů. Váží 66 kilogramů. Váha běžného motorového skútru se pohybuje kolem 125 kilogramů.

To, co si málokdo uvědomuje, je nebezpečí, které rychle jedoucí těžké elektrokolo či koloběžka představuje z hlediska své váhy.

Jak deník Metro zmapoval hmotnosti sdílených dopravních prostředků v hlavním městě, pohybují se od dvaceti do téměř čtyřiceti kilogramů. Těžká elektrická kola a koloběžky jsou ale nebezpečné, i když nejezdí. Pokud by na sebe třicetikilový bicykl svalilo malé dítě, nemuselo by to odnést jen modřinami, ale i těžkým zraněním či ještě hůře.

Smrt za řídítky Sdílená kola a koloběžky váží desítky kilogramů. Prvního mrtvého, kterého zabila jedoucí elektrokoloběžka, zaznamenali před rokem v Paříži. Obětí byla Italka a pachatelky z místa činu ujely. Prvního mrtvého koloběžkáře má už i Česko. Stal se jím 34letý muž na Zlínsku, který ve večerních hodinách nezvládl rychlou jízdu z kopce. Podíl na smrtelné nehodě měla i skutečnost, že jezdec neměl přilbu. Stále více evidují smrtelné nehody spojené s elektrokoloběžkami na Slovensku. V květnu a červnu už tři. Naposledy se objevil mrtvý jezdec u ležící elektrokoloběžky v Trenčíně. Nedlouho předtím se podobný případ stal v Banské Bystrici.