Pohádka o bahně, mlze a plachetnicích

Ne, neřítíme se do pohádky. Razíme pod Krušné hory prozkoumávat Mostecko. Kraj, kde probíhá důlní činnost už více než 400 let. Špinavé díry v zemi nás ale nezajímají. My hledáme přírodní krásy a chceme ochutnat kus drsné historie.

Symfonie pro rypadla
Začínáme na zámku. Tedy nad ním. V Horním Jiřetíně jsme odbočili na Černice a pokračovali do kopce, až jsme narazili na závoru. Vysedat z aut. Jdeme se kochat. Máme trochu smůlu, kvůli deštivému počasí z vyhlídky skoro nic nevidíme. Na druhou stranu, i kdyby bylo slunečno, nebude to o moc lepší. 

Tedy pokud nejste fanoušci těžby a mohutných strojů. V dálce pod námi je vidět třeba U800. Rypadlo těžké jako 131 boeingů. Kromě dolů máme pod sebou i jednu architektonickou perlu. 

Zámek Jezeří za sebou má slavnou minulost i období zmaru. Původní hrad Eisenberk vznikl mezi lety 1355 a 1365. Ještě před třicetiletou válkou byl přestavěn na renesanční zámek. V 17. století proběhla přestavba barokní „Asi největší slávy se dočkal ve století devatenáctém. Na koncerty se sem sjížděli významní hosté, například Johann Wolfgang von Goethe i Ludwig van Beethoven. Jeho Symfonie č. 3 Eroica tu měla i premiéru,“ říká Martin Bareš z Offroadsafari, který je naším průvodcem. Vyrazit s tímto poutavým vypravěčem můžete i vy. Jeho netradiční cestovka pořádá expedice také do industriální krajiny. 

Zpět k Jezeří. Jeho zkázu zahájila válka. Němci tu zřídili pobočku koncentračního tábora. Po roce 1948 byl zchátralý objekt znárodněn a od roku 1996 o něj pečuje Národní památkový ústav. V současnosti je zámek přístupný, ale my dovnitř nejdeme. Z „vyhlídky“ sjíždíme k Mosteckému jezeru.

Žádné zákazy vjezdu
Chvíli po silnici, chvíli po polní cestě a chvíli mimo cesty. Jedeme prostě offroad. Vezeme se v Suzuki Jimny – ten tyhle necesty miluje. Malý japonec hopsá do každé louže, ležérně se vydrápe na každý kopec, a čím víc je od bláta, tím víc se tetelí blahem. Na první pohled drobné auto je hrozně šikovné. Oproti jiným teréňákům je kratší a lehčí. A i když ho řídí offroadový panic, prostě vyjede všechno. 

Mimochodem, Mostecko je pro terénní skotačení jako stvořené. Hroudy natěženého materiálu svádí k projížďce a málokde narazíte na ceduli zákaz vjezdu. 

Samozřejmě jezděte s rozmyslem. Zdejší krajina je plná života. Místní výsypky si oblíbili vzácní obojživelníci a Mostecké jezero je pro změnu rájem ptactva.
Ornitologové tu loni v lednu napočítali šest tisíc exemplářů. Mezi nimi například kormorány velké nebo mořské racky. Opeřence to sem v zimě táhne, protože když menší rybníky zamrznou, rozlehlé jezero je pro ně ideální útočiště. Nalézají tu dostatek potravy i klid. Oblast je totiž zakázaná zóna. 

POHÁDKOVÝ PLÁN Stovky rekreantů na plážích, tuny ryb, přístavy plné jachet, plovoucí solární panely a turbíny na kaskádě spojující obří jezera v největší vodní soustavu v Česku. Tak by to na Mostecku mohlo vypadat v druhé polovině tohoto století. Ambiciózní plán letos v létě představil ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Do konce června příštího roku má ministerstvo obdržet k posouzení novou koncepci rozsáhlé revitalizace.  Ministr předpokládá, že vláda do konce roku 2020 definitivně rozhodne o tom, jak se celá oblast s bývalými i současnými doly bude rekultivovat, a stvrdí to vládním usnesením. Zatím je příběh o tisíci jezerech jen pohádka.

Vodní plocha zde začala vznikat v roce 2008. Do té doby tu byla jen špinavá jáma – tedy lom. Prostřednictvím Průmyslového vodovodu Nechranice do lomu několik let přitékala Ohře. „Vodní dílo je stále v režimu ověřovacího provozu.
Je sem proto zákaz vstupu,“ vysvětluje nám Bareš, proč parkujeme tak daleko od břehu. 

V budoucnu se tu mají prohánět plachetnice, čisté jezero má být rájem potápěčů a na březích má vzniknout sportoviště. 

„Každý rok říkám, že už za rok to bude, tak snad mám tentokrát pravdu,“ říká nám, teď už do vysílačky, náš průvodce. Ano, je to tak, při výletech Bareš vypráví i během jízdy a vysílačky výletu dodávají pravý šmrnc expedice.

Rafinerie v plamenech
„Rozlohou je větší než Máchovo jezero a je hluboké i přes 70 metrů. V budoucnu mají na Mostecku vzniknout i další podobná díla. My se blížíme k další zastávce. Takže vysedat,“ velí šéf expedice, který se s výhledem na chemický závod pouští do dalšího vyprávění. „Pořád se zapomíná na ponurou historii Mostecka za druhé světové války. Poblíž chemických závodů totiž byly pracovní tábory. Rafinerie, která vyráběla syntetický benzin, patřila mezi důležitá kolečka válečného průmyslu. Proto se také koncem války ocitla v hledáčku spojenců. Sto čtyřicet amerických bombardérů na ni svrhlo 12. května 1944 přes dva tisíce pum,“ vypráví Bareš, jehož Offroadsafari pořádá po Mostecku i expedice zaměřené právě na období druhé světové války. 

Šlapeme na plyn. Pryč od chmurných vzpomínek. „Zlepšíme si náladu v lázních,“ slibuje Bareš. Naše poslední zastávka vede do mokřadu. Z rákosí stoupá pára, a když utichnou motory našich bouráků, slyšíme hukot. „Jsme u industriálního gejzíru, který neustále chrlí důlní vodu. Ta je teď na podzim teplejší než vzduch. Proto ta pára. Gejzír by nám mohlo závidět nejedno lázeňské město,“ směje se Bareš. „Nejkrásnější je to tu v zimě v noci. Světlomety offroaďáků to tu nasvítíme a máme vlastní Křižíkovu fontánu. Přijeďte se podívat,“ zve Bareš. Přijedete?