Vy tvrdíte, že v Česku je lékařů dost, spíš nadbytek, a nedostatek je jen obecný mýtus. Máte pro to nějaké odůvodnění?
V zemích OECD je průměrně tři a půl lékaře na tisíc obyvatel. U nás jsou to už čtyři lékaři. Problémy jsou jinde. V tom, že máme nejvyšší návštěvnost u lékařů v Evropě nebo v nevyhovující struktuře nemocnic. Je zde mnoho byrokracie a velmi nekvalitní vzdělávání lékařů. Vyřešte tyto problémy – a lékařů bude rázem dost. Absolventů lékařských škol je také moc. Pes je zakopaný v penězích. Školy jsou podfinancované, a pokud chtějí víc financí, dostanou je tehdy, když přijmou víc studentů. Na fakultě, kde jsem studoval, by byl ideální počet sto. Ale je jich více než dvě stě. Podobný problém se týká všech lékařských fakult u nás. Kvantita na úkor kvality.
Stále se mluví o nedostatku lékařů. Scházejí údajně proto, že odcházejí za lepším do zahraničí.
Jedni odcházejí, ale další přicházejí. Z bývalého Sovětského svazu, ze Slovenska a jiných zemí. To je normální stav všude ve světě, běžný koloběh. Z Německa zase utíkají do Švýcarska, ze Švýcarska do USA. Lidé od nás neodcházejí jen proto, že by chtěli vyšší plat nebo se naučit jazyk. Odcházejí, protože nevěří systému. Protože ten systém je: mít hodně studentů a mít za ně hodně peněz. Vedení škol se chová tak, jak je systém nastavený. Když se ale někdo ozve nebo se něco objeví v médiích, odmítnou to jako lež. Děkani tak zkrátka dnes dělají politiku.
O co se opíráte v takových tvrzeních?
O statistiky. Z průzkumu, kterého se zúčastnilo 1400 mediků. Z něho vychází, že téměř osmdesát procent mediků se necítí být připravených do praxe. Polovina studentů si například ani jednou nezkusila ošetřit chirurgickou ránu. Je přesně zmapované, co kdo neumí, protože se k tomu při studiu dostal jen v učebnicích, sám si to vůbec nevyzkoušel.
Můžete být konkrétní?
Jste lékař ve fakultní nemocnici a na praxi na konkrétní oddělení přijde dvacet studentů najednou. Co je naučíte? Máte omezené prostory, máte vymezený čas, všechno se odehrává ve spěchu. Takže je nenaučíte nic. Byl jsem v Německu několik měsíců na stáži, tamní studenti a další stážisté možná neuměli tolik věcí teoreticky, ovšem prakticky byli mnohem dál. Tam má doktor k ruce tři studenty, to je přece něco zcela jiného. Studenti se dostanou ke všemu, o praktickém zákroku jen neslyší a nedívají se na něj, ale provádějí ho. Pod dohledem. Pak takový student odchází do praxe s tím, že něco umí. Z toho vychází ta otřesná statistika, že těch téměř osmdesát procent mediků si není jistých, jestli svou práci zvládnou.
V čem se to pak v praxi projevuje?
Mám taková vyjádření absolventů, studentů a dokonce učitelů. A ani já nejsem vrah nebo sebevrah, abych si šel sednout do nemocnice na urgentní příjem, kde je neselektovaný příjem pacientů. Vy máte z jejich případného vyjádření určit, co mu je. V české nemocnici potom, co to začínající lékař na příjmu podle svých znalostí roztřídí a určí diagnózy, nepřijde zkušený doktor, který volbu potvrdí nebo změní. V Německu ano. Proto se mladí lékaři dostávají do situací, na které nemáme dost zkušeností.
Mohl byste to rozvést?
V Německu se vám věnují. Hlídají vás, obrazně řečeno. U nás vám řeknou, že tohle jste se měl naučit už ve druhém ročníku. Já osobně jsem se spoustu věcí doučil právě na praxi v Německu. Tam jste běžně na rozpisu operací. U nás se s nimi u operací jako s asistenty spíš nepočítá. Aby jeden dva asistovali a zbylých třicet přihlíželo, to je doktor pošle pryč, že je z nich nervózní. Navíc to překáží někdy i pacientům, protože nechtějí, aby se na ně při výkonu dívalo dvacet třicet lidí.
Co vypověděli mediciVýzkum o postojích a zkušenostech z praxe vznikl mezi studenty v roce 2020.
|
Chápu správně, že si nestěžujete jen v této chvíli mně osobně, ale že jste to už ventiloval i během studia ve škole?
Samozřejmě. Obrátil jsem se například na člena akademického senátu. On prý ale žádný problém nevidí. Na druhou stranu, hodně lékařů to vidí a uvědomuje si situaci. Řeknou vám, i když jen soukromě, že si uvědomují, když mají v malé učebně pro deset lidí padesát studentů, že je nic pořádně nenaučí. Raději řeknou, že všem napíšou docházku, a poradí, ať si to nastudují ve skriptech. Já je ale chápu. Pedagogům vadí, že jsou přijímáni lidé, kteří často nemají ani dost znalostí ze střední školy. Přitom neznám studenta, který by takový způsob podporoval. Jim samotným to hodně vadí. To vše vede i k tomu, že je sice nadbytek studentů, ale nedostatek učitelů. Místo nich učí někdy také samotní studenti.
Opravdu?
Jistě. V prvním ročníku přijdete na anatomii a tu přednáší student. A ještě se omluví, že si už všechno nepamatuje. „Příští týden mám státnici z chirurgie, tak se to naučte sami. Na shledanou.“ Přesně takhle to někdy probíhá. Těch pár učitelů, co zbývá, to nestíhá. Fakulty neměly dost učitelů ani pro nás před lety, přesto přijímaly každý rok více studentů. Na kvalitě jim prostě nezáleží. Jde jen o počet. Situace je opravdu katastrofální.
Přesto jsou místa, hlavně venkov, kde je doktorů málo.
Jak ale donutíte absolventa, aby šel dělat obvoďáka na venkov a nezůstal ve městě. Hlavně v Praze? Tady se na jedno místo na gynekologii ve fakultní nemocnici přihlásí klidně dvacet absolventů. V Praze rozhodně nedostatek není. V Brně je dokonce nejvyšší hustota ambulantních lékařů v celé Evropě.
Kdybyste vy osobně měl možnost něco změnit a měl možnost ten vliv uplatnit, co byste udělal?
Chtěl bych, aby bylo jen tolik studentů, pro kolik jsou na školách prostory a vyučující, aby případně bylo víc místa. Aby byl poměr vyučujících ke studentům nižší než v současnosti. Teď na jednoho pedagoga připadá patnáct až dvacet lidí. Reálný ideál by byl jedna ku pěti. Tady vyrůstají budoucí lékaři, kteří to budou mít naučené z knih, ne z praxe.
