Prášek z Německa pere lépe, potvrdila to česká univerzita

Vypadají stejně, ale neperou stejně. Prací prášek Persil, který se prodává v Německu, má více aktivních látek než ten, který se prodává v Česku. Zjistil to průzkum, který pro ministerstvo zemědělství provedla Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT).

U nás to pere hůř Nejhůře v testu dopadly prací prášek a rybí prsty. U srovnání pracího prášku Persil je v Maďarsku, Slovensku a v Česku podíl aktivní látky na dávku praní kolem zhruba 9,5 gramu, v Německu a v Rakousku pak okolo 11,3 gramu. U rybích prstů Iglo prodejci ve státech na západ od Česka deklarují 65 procent masa, což je o sedm procent více než ve zbývajících třech státech. Bylo zjištěno, že v Česku byl skutečný podíl masa oproti Německu menší o 13 procent. Výrobky jsou přitom balené ve stejném závodě. Podle Jurečky navíc bylo německé balení levnější.

„Německý prášek pere o 20 procent lépe než český,“ říká Jan Pivoňka z VŠCHT. S tím ale nesouhlasí Zuzana Ozanová ze společnosti Henkel, která Persil dodává na trh. „Pro posouzení účinnosti pracího prášku je důležité vzít v úvahu celé jeho složení,“ uvedla Ozanová pro MF Dnes. „Testovaná složení jsou na podobné úrovni kvality i účinnosti, což dokazují interní i externí testy. Mohu ubezpečit, že spotřebitelé jsou s našimi pracími prášky spokojeni,“ dodala.

Kromě pracího prášku test odhalil, že se šidí například i rybí prsty nebo lunchmeat.

„Testy ukázaly, že některé potraviny stejné značky se ve svých vlastnostech liší. Považuji to za nepřijatelné a vůči spotřebitelům za diskriminující,“ říká ministr zemědělství Marian Jurečka, který chce předložil výsledky průzkumu na dalším zasedání ministrů zemědělství Evropské unie v Bruselu, které se koná již příští pondělí.

Ministerstvo ale zároveň dodává, že není možné jednoznačně určit, že se v některé ze zemí prodávají výrazně kvalitnější potraviny. Rozdílné složení výrobků může být ovlivněno chuťovými preferencemi spotřebitelů v konkrétním regionu či dostupností místních surovin. Mnohdy je rozdílné složení uvedeno v údajích na potravině, přestože obal výrobku se jinak marketingově neliší.

„Málokdo má čas pročítat veškeré údaje na potravinách a pamatovat si, jaké jsou uváděny na stejných potravinách v jiných zemích. Zákazník, a to kdekoliv v EU, si často vybere značku, kterou už zná a důvěřuje jí. Podle mě má právo na to, aby ve stejném obalu našel stejnou potravinu,“ říká Jurečka.

Kvalita se podle zakladatele institutu hlídá kvůli volebním bodům Jedním z prvních, kdo porovnával kvalitu potravin v Česku a v zahraničí, byl Roman Vaněk, zakladatel Pražského kulinářského institutu. Jaké výrobky, které se prodávají v Česku, se liší od těch, co se prodávají jinde v Evropě? Hodně se liší kvalita cukrovinek nebo například masových konzerv. Většinou se jednalo o levnější typ zboží. Dřív byly i rozdíly ve střední třídě potravin. Méně kvalitní byly i masné výrobky, ty se ale v poslední době zlepšily. Ale rozdíl není jen v potravinách. Řada lidí jezdí nakupovat do Drážďan, protože tam sežene trochu levnější a zároveň kvalitnější věci. Takže bylo zboží pro Česko šizeno? Ne vždycky. Pět až deset procent potravin má trochu jiné složení kvůli takzvaným regionálním chutím. Což znamená, že jsou chuti přizpůsobené dané lokalitě. Dobře je to znát například u chleba. Ten má jinou chuť v Ostravě a jinou v Praze. Když vám ale někdo řekne, že je v čokoládě méně toho a toho a že je to kvůli regionálním požadavkům, tak jsou to kecy. My před lety testovali dva stejné čokoládové králíčky. Ten prodávaný v Česku i ten v Německu byli stejně velcí, ale ten německý vážil víc. Zjistili jsme, že v něm bylo i mnohem více kakaa. Je podle vás dobře, že na dvojí kvalitu upozorňuje už i ministerstvo? Jasně, to je fantastické, že se o to zajímají i politici. Hodně se o to zasloužila už dřív europoslankyně Olga Sehnalová. Momentálně se mi ale zdá, že se prezentují výzkumy ohledně kvality potravin jen kvůli blížícím se volbám. Na druhou stranu ale pokud by se podařilo alespoň trochu kvalitu potravin zlepšit, tak by to bylo skvělé. Jestli podobné výzkumy něco zmůžou, ukáže až čas.