Když se před dvěma lety do prázdného výklenku na průčelí Chrámu Matky Boží před Týnem vrátil pozlacený kalich, vzpomněli někteří na jednu pradávnou historku. Původní kalich totiž dělal pěknou neplechu. Vyprávělo se – a v knize Staré pověsti české to potvrdil i spisovatel Adolf Wenig – že kalich byl během husitské éry chrámu tak velký, že se líbil čápům, kteří si v něm zřídili byt. Vyseděli v něm mladé a nosili jim samé dobroty. Žáby, ještěrky, hady a dokonce i mloky, kterých v tehdejších pražských kanálech a říčkách byl dostatek. Stávalo se často, že havěť vypadávala z kalichu dolů na rynk, což Pražany podle historky děsilo a kališníky trápilo. Představte si, jak se před vznešeným kostelem plazí hadi a skákají žáby. Nakonec někdo vymyslel, že kalich dostane pokličku. Jenže ani to ho nezachránilo. Kalich byl ze štítu snesen v noci 17. ledna 1623, kdy se po bělohorské bitvě pražské kostely vracely katolíkům.
Přední část kostela s portálem směřujícím do náměstí je obestavěna předsunutou zástavbou dvou domů, jedním z nich je Týnská škola.
Kostel dostal své jméno podle otýněného čili ohrazeného místa, Týnského dvora, kterému se také říkalo Ungelt. Bazilikální trojlodí, vysoko přečnívající okolní zástavbu, se začalo stavět pravděpodobně v roce 1360. Začátkem 15. století se stavělo západní průčelí a do husitských válek byla zaklenuta hlavní loď. Hlavní týnský farář býval zároveň univerzitním farářem a kostel býval duchovním centrem nejen Starého Města. Během husitských nepokojů a mnoho let poté se ve stavbě nepokračovalo. V roce 1427 se stal týnským farářem Jan Rokycana, který byl roku 1435 zvolen pražským kališnickým arcibiskupem. Pokračovalo se ve stavbě chrámu a průčelí dostalo právě obrovský pozlacený kalich, ale i sochu Jiřího z Poděbrad.
Jenže Jiřík byl stejně jako kalich sejmutý v roce 1623. Socha husitského krále byla na dlažbě rozmlácena, kalich nahradila socha Bohorodičky z bílého mramoru, záři dostala z kovu a zlata původního kalicha. Výklenek zůstal prázdný až do roku 2018, kdy se kalich vrátil. Je zhotoven z měděného plechu pozlaceného plátkovým zlatem, hostie je z nerez oceli, podobně jako vnitřní nosná konstrukce. Na chrám jej instalovala Římskokatolická farnost Matky Boží, aby připomínal, že tento kostel býval od počátku 15. století do roku 1621 předním kostelem strany podobojí. Je chráněn sítí, aby už žádné čápy nenapadlo děsit Pražany svým obědem.
