Je vás jedenáct. Z koho všeho se tedy Shizzle Orchestra skládá?
Zdeněk Bělohradský (ZB): V tuto chvíli se skládáme ze dvou raperů, což jsem já a tady kolega Hazzard, pak tam máme poměrně početnou dechovou sekci. Konkrétně jsou to tři trombony, tuba, saxofon, trumpeta. Dál máme rytmickou sekci, což jsou klávesy, baskytara a bicí.
Žestě a rap. Proč?
ZB: To je hodně komplikované. Původně to vlastně neměly být jen žestě, ale měl tam být zastoupen celý symfonický orchestr. Postupně nám došlo, že by to nefungovalo, protože by to muselo být třeba dvacet nebo třicet lidí a to už je strašně moc. A taky bychom nemohli hrát na menších pódiích.
A jaká byla původní idea? Inspiroval vás někdo?
ZB: My jsme byli původně dost inspirovaní balkánskou dechovkou. Říkali jsme si, že by bylo zajímavé a energické spojit rap a ten balkán. Z čehož po chvíli sešlo, protože jsme přišli na to, že by to nefungovalo.
Takže kdybyste se měli žánrově zařadit?
ZB: Jsme hiphopová kapela, která využívá určité množství dechových nástrojů, a konkrétně tomu říkáme brass rap.
Petr Schovánek (PS): Zároveň je to specifické tím, že nejsme parta kamarádů, kteří by si v patnácti řekli, že se naučí hrát na kytaru a na bicí. Vlastně téměř všichni to děláme už od raného dětství a na ty nástroje hrajeme už od těch šesti sedmi let. Věnovali jsme se hlavně klasické hudbě a i přesto jsme se dostali právě k tomu hip hopu.
ZB: Většina kapely chodila na hudební gymnázium, takže z toho má i maturitu a hudbu dokonce vyučují.
Budíte dojem studentské kapely, ale vaši posluchači vlastně chodí na koncerty vystudovaných hudebníků.
PS: My nemáme moc rádi to označení studentská kapela. Snažili jsme se mu vyhnout už od začátku, protože studentská kapela je taková nálepka, která znamená, že to není zas tak dobrá hudba a organizátoři jim za to nic moc nezaplatí, protože její členové jsou rádi, že si všude zahrají.
O čem vlastně nejradši rapujete?
PS: Deviace, deviantní chování, alkohol, drogy a příroda.
MV: My máme se Zdendou rádi depresivní témata, tak děláme i depresivní rap.
ZB: To je vlastně i samotná podstata rapu – reflektovat to, co se děje v současnosti.
Přejdu k vašemu prvnímu albu Ze Stodoly, které jste částečně nahrávali v Kolíně v opravdové stodole. Jak to probíhalo?
ZB: Bylo to poměrně strašidelné a byla tam velice mrazivá atmosféra. Doslova. Čtyři stupně Celsia nad nulou i pod nulou. To mělo dopad hlavně na intonaci. Jak máme spoustu dechových nástrojů, tak bylo hrozně těžké hrát čistě v mrazu a navíc všem mrzly prsty.
Proč jste se tedy nesebrali a nešli rovnou do nahrávacího studia?
ZB: Protože jsme tak trochu magoři.
Matyáš Vosecký (MV): Potřebovali jsme název desky. (smích)
PS: Hlavně jsme ale už chtěli konečně něco nahrát, lidi chtěli, abychom něco nahráli, a my jsme ještě nic neměli. Taky je dost těžké nahrát takový ansámbl, tak jsme to udělali takhle narychlo. Zase je to ale osobité. Všichni jsme byli naštvaní, všem byla zima, bývalý klávesák dokonce bez ohlášení odjel z nahrávání. A celé je to nahrávané na analog.
Myslíte, že váš úspěch tkví v tom, že děláte něco takhle neobvyklého?
MV: Do jisté míry určitě ano, protože to má hrozně specifickou energii.
Petr: Zároveň si myslím, že nejsme nijak namyšlení, a po koncertě si s lidmi rádi zapaříme.
Nedávno jste vydali singl s videoklipem s názvem Dopamin...
ZB: Já když tak okomentuju ten text. Je to póza, není to myšleno vážně, nefetuju.
PS: Na někoho by to mohlo působit tak, že jsme feťáci, ale je to projekt, který nám trval strašně dlouho, trvalo to zhruba rok. Všechno se to táhlo a mockrát jsme se kvůli tomu pohádali jak mezi sebou, tak se studiem. Byla v tom hromada emocí. Vážíme si ale skvělých herců, kteří do toho šli s chutí.
Co s kapelou připravujete dál?
ZB: Teď hodně pracujeme na nové desce, jejíž název ještě držíme pod pokličkou, protože ho ještě nemáme. Pokud všechno bude klapat, naši fanoušci i nefanoušci můžou očekávat na jaře roku 2020 toto dílo. Zároveň 17. dubna budeme hrát na festivalu Student Fest v klubu Vagon, někdy kolem deváté. S námi vystoupí kapela Tygroo a StayJ. A potom 26. dubna v klubu Fuchs2, který je na Štvanici, kde to bude určitě velkolepé.
PS: Já myslím, že bychom měli udělat ještě nějaké poděkování, protože tahle kapela má velký účinek na vztahy lidí. Můžeme?
Můžete.
PS: Tak bychom tedy chtěli poděkovat fanouškům, mámám, tátům, Láďovi Štěrbovi a Lucce.
ZB: Ještě se nás zeptej na otázku, proč to děláme, tenhle rozhovor?
Proč tedy ten rozhovor děláte?
ZB: My to děláme pro všechny ty naštvané lidi v metru, co jedou do práce nebo do školy v sedm ráno. Tak aby tu cestu měli aspoň trochu veselejší.
