„První letošní mládě, co řešila Pražská zvířecí záchranka už před týdnem, muselo být kvůli vážnému stavu utraceno,“ říká Kateřina Landová, pracovnice Domu ochránců přírody v Praze.
„Mláďata sedávají ve své jamce a snaží se svým zbarvením a strnutím splynout s okolím, v prvních dnech dokonce nevydávají ani pach. Matka se k mláděti vrací kojit hustým a vydatným mlékem od soumraku do rozbřesku, jinak svého potomka nechá na místě o samotě, aby sama nepřitahovala pozornost predátorů,“ popisuje maskovací strategii zajíců Landová.
S čím ale obranná taktika nepočítá, jsou volně pobíhající domácí masožravci. „Telefonát na centrální dispečink záchranných stanic pro volně žijící živočichy pak vypadá klasicky takto: Dobrý den, právě mi kočka domů přinesla malého zajíčka, nevíme odkud,“ kroutí hlavou Landová.
Zajíci mají citlivý čich, a když z mláděte matka ucítí cizí pach, nemusí je už přijmout zpět. Pokud pes či kočka vezmou zajíčka do tlamy, mohou křehké tělíčko snadno vnitřně poškodit nebo zuby a drápy způsobit kromě ran i následnou infekci. Taková mláďata pak v lepším případě končí obratem v záchranných stanicích, kde začíná boj o jejich život. „I v odborné péči záchranných stanic obecně přežije a dočká se vypuštění jen jeden z pěti přijatých zajíčků,“ dodává Landová.
Minulý rok zasahovala Pražské zvířecí záchranka u 722 zvířat, z toho bylo 280 mláďat. Kočka či pes byli právě u mláďat častou příčinou.
