Maso
|
Příjemně stísněný prostor Rubínu už ze své podstaty nenabízí kdovíjak okázalá scénografická řešení ani velký herecký ansámbl, tradičně sází na jednoduchost, jejíž hodnotou je vždy sám text. Dramaturgicky směřuje k ožehavým otázkám dneška, často politicky nekorektním. Takové je i Maso.
Během hodiny tvůrci rozehrají zápletku točící se okolo klavíristky Kláry, která se marně snaží po ukončení konzervatoře získat místo ve filharmonii. Pracovní uplatnění nemůže najít ani její spolubydlící, vysokoškolačka Jana, která je do Kláry tajně zamilovaná. Určité řešení jejich neutěšené situace jim nabídne maestro, vedoucí orchestru. Ovšem má to bizarní háček: přijme je do práce pod podmínkou, že jej zabijí a snědí.
Kdo koho vlastně sežere?
Kanibalismus je hlavním, nikoli jediným motivem, těmi se Maso doslova hemží. K sociálnímu dramatu směřuje motiv nezaměstnanosti mladých absolventů i komplikovaný vztah Kláry k matce, jejíž hlas namluvený Halinou Pawlowskou zní z pomyslného rádiového vysílání. K moralitě se naopak blíží závěr hry, kdy Klára sežere svou kamarádku - ta jí sice chtěla z lásky pomáhat, ukousla ale kus mistrova ucha a získala jako v pohádce absolutní sluch.
Pokud se oprostíte od motivů na mnoha místech pouze načrtnutých, můžete se slušně pobavit. Kreace všech tří zúčastněných, okázale patetického až perverzně seriózního Rudolfa Stärze a dvou mladých pohledných hereček, Julie Goetzové v roli Kláry a Evy Josefíkové coby Jany, vám to umožní.
