V listopadu 1994 se v pražských ulicích se objevil první nízkopodlažní autobus. Byl to vůz Neoplan 4014/3, ev. č. 3001 vyrobený v německém Pilstingu za účasti zaměstnanců pražského dopravního podniku. Do Prahy přijel 28. října 1994 a v pátek 4. listopadu byl jako novinka pražské MHD oficiálně představen před Lékařským domem na náměstí I. P. Pavlova a o tři dny později, 7. listopadu 1994, byl poprvé nasazen do pravidelného provozu. „Praha se bohužel dlouhou dobu po sametové revoluci potýkala s odlišným přístupem, který se ani nesnažil pohyb osob se zdravotním omezením jakkoliv ulehčovat. V posledních 20 letech je naštěstí tento trend zcela opačný,“ uvedl Jaroslav Ďuriš, generální ředitel dopravního podniku.
Dopravní podnik chtěl smontovat 300 autobusů, dokončil jen dva
Autobusy Neoplan charakteristické svojí zelenou barvou měly ve dvou třetinách délky podlahu ve výšce 320 mm nad vozovkou. „V té době byla představa, že dopravní podnik z dodaných součástí sestaví ve svých hostivařských dílnách postupně 300 vozů Neoplan. V následujícím roce byly skutečně v Hostivaři sestaveny dva autobusy, ale tím celý záměr skončil,“ popisuje ředitel Archivu dopravního podniku Pavel Fojtík. Neskončila ale éra nízkopodlažních autobusů. V kooperaci firem Renault a Karosa Vysoké Mýto se objevil první autobus Karosa 2070 City Bus, který se 20. října 1995 poprvé objevil na pravidelné lince. Od té doby začaly tyto autobusy sloužit v pražských ulicích stále častěji. Nicméně Neoplany, i když byly jen tři, se staly prvními skutečnými nízkopodlažními vozidly pražské MHD.
Nastoupit do vozidla městské hromadné dopravy nebylo pro mnohé cestující snadné. To samozřejmě neznamenalo, že by se v minulosti Pražané nesetkali se snahou umožnit cestujícím pohodlný nástup. Ještě dříve než u autobusů se o to snažil dopravce u tramvají. „Mnozí z nás mají v paměti ještě cestování legendárními krasiny. Byly to dvounápravové vlečné vozy se středním vstupem, které měly plošinu 390 mm nad temenem kolejnice,“ říká Fojtík s tím, že pokud cestující mohl využít nástupního ostrůvku, bylo jeho nastupování či vystupování ještě příjemnější. „Škoda jen, že na plošině nebylo možné si sednout. Cestující, který to potřeboval, musel zdolat po několika krocích ještě jeden dvaceticentimetrový schod. Ale pokrok to byl rozhodně velký,“ popisuje Fojtík. Celkem bylo krasin od roku 1929 do roku 1946, kdy byly dodány poslední, bylo vyrobeno 280 a mnoho jich sloužilo až do roku 1974.
Bezbariérová MHD
|